Sto tváří lásky přehled
* antologie
Milostná poezie od orientálního a antického starověku až po současnost. Fragment rukopisu Tisíc tváří lásky, shrnující ve výběru milostnou poezii všech dob a národů. Obrazový doprovod, pojatý jako samostatná složka, tvoří reprodukce plastik s milostnými náměty, a to jak v umění starém, tak i novém.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Sto tváří lásky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Tuto knihu jsem zachránil před stoupou z vojenské knihovny na začátku normalizace. To jsem už věděl, že Ivan Sviták je na indexu a bylo mi jasné, co se stane s jeho knihami. Husákův režim zakázal i lásku!
Kniha vyšla za vzepjetí naší kultury v roce1968. Rukopis prý byl připraven jako antologie 1000 tváří lásky, vyšla jich však jen první stovka a šlus! České básníky zde nenajdete, já měl nejradši ty méně známé autory a pídil se podle bibliografie po jejich knihách.
100 tváří lásky mám protkanou záložkami, mohu ji denně navštívit a vložil jsem do ní dalších pár oblíbených básní. Byl bych zvědav, jestli je I.S. měl na seznamu, ale to už se nikdy nedovím...
Vřele doporučuji!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Sto tváří lásky v seznamech
v Přečtených | 19x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 12x |
v Chystám se číst | 4x |
v Chci si koupit | 2x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
2009 | Thriller |
2008 | Tichá hrůza |
2020 | Nejkrásnější dárek |
2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
Prý mozek uchovává všechno, co jsme viděli, slyšeli, prožili... Vzpomínky, i ty, o nichž už nevíme, jsou uložené v jeho sklepeních, labyrintech, katakombách... Nic není zapomenuto, jen si to nevybavujeme. Ale občas se nějaká taková ukrytá vzpomínka, bůhví z jakého popudu, ze sklepení vynoří...
Moje nečekaná vzpomínka na Sto tváří lásky:
Sa'dí (zkráceno)
Ó, nevyprávěj o své lásce těm,
jež láska nikdy nezabolí.
Na délku noci nedoptáš se kohokoli.
Těch ptej se, kteří noci probděli.
Paul Verlaine - Spleen
Ty růže celé rudé byly
a břečťan celý černý byl.
Na krok se vzdalte - a v tu chvíli
je znovu po všem, čím jsem žil.
A příliš modré bylo nebe
a příliš ticho ve vzduchu.
Že nenajdu vás vedle sebe,
takovou mám vždy předtuchu.
Cesmína, její lesklé listy
a třpytící se zimostráz,
i moře, nad ním obzor čistý,
to vše mne nudí - kromě vás!
Tato nádherná báseň byla zhudebněna a použita, i když nemám úplnou jistotu, v jedné z filmových verzí příběhu Kráska a zvíře.
Moteta - Eugenio Montale
Víš, nemohu, a přec tě zase ztratím.
Jak rána do černého jitří mě
každý krok, každý výkřik, ba i slaný
dech, který stoupá k chřípí
přes hráze mol a zakaluje jaro
janovské Sottoripy.
Krajina železa a lesy ráhen
v soumračném prachu. Táhlý hukot z dálky
jak nehet po skle. Hledám bez naděje
ztracené znamení, tu jedinou
jedinou zástavu, co jsi mi dala
v lásce.
A peklo zeje.
Moteta (co to asi je?) je moje nejoblíbenější. A tato kniha veršů je takový malý poklad.
Ach jo... ta láska, vždyť to je vlastně jen taková chiméra :-).