Strach přehled
Stefan Zweig
Vyšlo jako svazek knihovny Omnia. Psychologická novela je detailní uměleckou studií manželské krize analyzující pocity nevěrné ženy, která podlehla náhodné známosti spíše z nudy a touhy po dobrodružství, než ze spalujícího citu, který by ji dokázal před sebou samotnou ospravedlnit. Po odhalení se stane obětí vydírání a propadá ničivému strachu o dosavadní klidné zázemí a rodinné štěst... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Strach. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)


Starý dobrý Zweig ještě před tím, než získá autorskou sílu. Je to vlastně povídka, která přesně ukazuje, jaká budou nejsilnější stránky autora - psychologická kresba, skvěle vystavěná situace, minimálně dva dějové zvraty - a zase vášeň. Doporučuji si přečíst tuto knížečku jako doplněk k povídkové knize Amok, kterou jinde hodnotím velmi vysoko. Klidně by to mohla být jedna z povídek právě v tomto výboru. Proč ji zde nedávám všechny hvězdičky je asi proto, že právě z Amoku vím, že má Zweig daleko silnější povídky. Ale i Strach je pěkné čtení, doporučuji.
Související novinky (1)
Krvavý román, Obraz Doriana Graye a dalších 75 eknih zdarma ke stažení
09.01.2025
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Zfilmováno
Strach (1954)
Kniha Strach v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 23x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Doporučených | 1x |
v Mé knihovně | 12x |
v Chystám se číst | 12x |
Část díla
![]() |
Strach 1925 |
Autorovy další knížky
2006 | ![]() |
1979 | ![]() |
1999 | ![]() |
1966 | ![]() |
1993 | ![]() |
„Strach je škaredější než trest, neboť trest je věc určitá, kdežto napětí strachu je neurčité a strašně nekonečné.“
Věta, která podle mě nejlépe vystihuje celou podstatu této krátké novelky, v níž nejde jen o nevěru a vydírání, ale především o samotnou duši člověka, která se pomalu hroutí pod tíhou vlastního svědomí, čímž vás Zweig bude dusit až do poslední stránky, ale vy místo toho, abyste chtěli uniknout, budete chtít číst dál a dál.
Celé je to navíc vystavěné s minimem rekvizit (vídeňský byt, anonymní ulice, pár dopisů, neodbytný strach) a bez velkých zvratů. Zweig si totiž vystačí s lidskou psychikou, kdy se to největší drama odehrává mezi řádky, v tichých chvílích, při kterých si s člověkem pohrává jeho vlastní mysl.