Strom, ktorý dáva přehled
Shel Silverstein
"Som presvedčený, že pán Silverstein túto knihu napísal na vnuknutie "zhora". Alebo musel mať poriadne šťastie. Ten, kto ju má, vlastní hodnotný poklad." Z komentára k španielskému vydaniu "Kúpil som túto knihu deťom, pretože v tomto jednoduchom podobenstve sa ukrýva vzácny odkaz. Strom, ktorý dáva ma znova vrátil do detstva." Jay Fisk o vydaní v hebrejčine "Som Čínanka a čítam túto knihu po čínsky. Je to dojímavý príbeh. Som matka a zvyknem ho čítať svojmu štvorročnému synovi, ktorý knihu zbožňuje. Hovorievam mu: ty si ten malý chlapec a ja chcem byť tým stromom, ktorý dáva. Budem ti pomáhať po celý život, keď to budeš potrebovať. A budem pritom šťastná." Zeng Čin... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 2012 , Menta MediaOriginální název:
The Giving Tree, 1964
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Strom, ktorý dáva. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (19)
Emotivní a silný příběh. Vyvolává mnoho otázek, na které si najde odpověď každý ve svém vlastním svědomí. Nádherné jednoduché ilustrace. Jednoznačně doporučuji! :-)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Strom, ktorý dáva v seznamech
v Přečtených | 138x |
ve Čtenářské výzvě | 19x |
v Doporučených | 22x |
v Knihotéce | 33x |
v Chystám se číst | 65x |
v Chci si koupit | 27x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
stromy americká literatura úvahy a zamyšlení
Autorovy další knížky
2014 | Jen jestli si nevymejšlíš |
1999 | O stromu, který dával |
2021 | Chýbajúci kúsok |
2024 | Když si šlápneš na tkaničku |
No, tak úplně nevim...
Možná to mělo bejt o tom, jak přírodu nevděčně vykořisťujeme, a jak nám příroda zadarmo dává, co jen může, i když sobě nechává ubližovat. A ještě je za to ráda, že může posloužit. Tahle varianta ale nedává úplně smysl. Není v tom vlastně žádnej závěr. Strom se nechá dokonce porazit, aby člověku vyhověl, a ještě se mu pak pomalu omlouvá, že už nemá, co by mu dal. Jenže v člověkoj nenastane žádný uvědomění, obrat. Neřekne ani promiň ani děkuju. A to je prostě divný. Takže o tom to spíš nebylo. A i tak mně tam ty slova omluvy a poděkování velmi chyběj! Ať už mělo bejt sdělení jakýkoliv...
Nebo to měl bejt vzor nezištný lásky? To jako doufám, že ne...
Takže spíš je to asi o tom, že v dětství v sobě máme ty zdravější touhy (no, relativní:D), a prostě jsme v přítomnosti. A pak dospějem, a furt máme pocit, že něco chceme a potřebujeme, a přitom i když to získáme, stejně to štěstí nenacházíme. Že nám život pro samý chtění a pachtění se za něčím proteče mezi prstama.
Ani tahle varianta mě v tom celku, jak je kniha napsaná, nějak neuspokojila a neuchvátila.
Pro děti si myslim, žel, nebude moc zajímavá, natož srozumitelná, rozhodně ne pro mladší, než puberťáky.
Tématem mi to trošičku připomnělo Horskou cestu od Marianne Dubuc, a to mi teda přijde mnohem líp a víc říkající.