Stromy rastú pre všetkých přehled

27.06.2021

Jak už píše přede mnou Dudu, v knize je popisována část autorova dětství ve vesničce na břehu Jeniseje. Humor rozhodně nechybí a způsob vyprávění mi navozoval pocit, který jsem zažíval při čtení, nebo poslechu Svěrákova Po strništi bos či Procházkova Ať žije republika. Prostě onen pohled dětských očí a rozumu, pro který je každý nový den plný nádherných a dobrodružných zážitků. Je to něco, co jsem už dávno ztratil a u těchto knih jsem si to s nostalgií připomněl a znovu navodil.
Druhá část knihy nás společně s autorem zavede daleko dolů po Jeniseji, do Igarky. Dětství, co se týče let stále sice pokračuje, ale jeho život se změní často o boj o samotné přežití. Humor se naprosto vytrácí a s ním i ona dětská poetika. Odtud poputujeme ještě na několik míst, včetně bojiště II. světové války a několikrát se nakrátko vrátíme do Ovsjanky. Rozhodně je tato část také zajímavá, ale jak jsem byl první částí, dá se říci až okouzlen, tak v této už tomu tak není. Autor se často pouští s opravdu značnou rozvláčností, do odboček a skoků v ději, místech a času a tak to z mého pohledu notně ubralo na čtivosti a plynulosti. Poetika je zastoupena, při návratech do Ovsjanky, popisem přírody a srovnávání s tím, jak to bylo tenkrát, když zde byl ještě jako dítě. Vše opět náležitě zpomaleno. Jak jsem byl pětihvězdně nadšen z první části, tak tuto druhou bych hodnotil za tři.
Celkově jde o velmi otevřenou a syrovou zpověď o životě lidí, pro nás v tak vzdálené části světa, jako je řeka Jenisej. Ačkoliv je na deskách hvězda a děj se odehrává ve 30. a 40. letech, není zde ani stopy po nějaké ideologii, která má čtenáře přesvědčit, jak to už tenkrát bylo všechno skvělé a pokrokové. Životní podmínky, příbuzenské vztahy a chování obyvatel, jsou zde popisovány až s překvapivou otevřeností a drsností.
Po zprůměrování čtyři velmi zajímavé hvězdy.