Svědomí proti násilí přehled
Stefan Zweig
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333626/mid_svedomi-proti-nasili-oPg-333626.jpg
5
88
88
Zweigova kniha, žánrově na pomezí eseje, románu a historické studie, vyšla poprvé ve Vídni v roce 1936, pouhé dva roky před pohlcením autorovy vlasti hitlerovským Německem. Ačkoliv její protagonisté – Castellio, Kalvín a Servet – jsou historické osobnosti 16. století, jedná se o vášnivou a povznášející obranu nejzákladnějších hodnot evropské civilizace: svobody, tolerance, života a lidskosti proti jakékoli znásilňující, totalitní ideologii. Castelliův zápas s Kalvínem, „boj komára se slonem“, ukazuje Zweig jako zápas neohroženého svědomí a myšlení jednotlivce s násilnou teokratickou diktaturou. Jejich střetnutí vrcholí poté, co z Kalvínovy vůle dojde v Ženevě k upálení humanistického učence Miguela Serveta. Proti této justiční vraždě a na obranu dalších „kacířů“ vystoupí Sebastian Castellio a riskuje při tom vlastní život. Jako první formuluje ve své době převratnou teorii snášenlivosti a tolerance, jejíž jádro lze vystihnout slovy, že upálení kacíře není nic jiného než vražda a že „upálit člověka neznamená obhajovat učení, nýbrž zabít člověka“. Komár sice v zápase se slonem na čas podléhá, ale Castelliovy myšlenky a díla o několik desetiletí později ožívají v mnoha zemích Evropy a stávají se pevnou součástí evropského kulturního vědomí. Český překlad vyšel poprvé na počátku normalizace v roce 1970; byla v tom nejspíš nepozornost nebo přetíženost tehdejších cenzorů. Čtenářům totiž muselo být jasné, že Zweigův esej je působivou obhajobou svobody proti každé totalitní ideologii, a čerpali z něj naději podobně jako čtenáři v roce 1936. Význam Svědomí proti násilí je však aktuální trvale. Připomíná nám, že Západ nestojí na ekonomickém růstu, konzumu nebo vyprázdněných byrokratických pravidlech, ale na těžce vybojovaných a prožitých hodnotách.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2017 , ProstorOriginální název:
Ein Gewissen gegen die Gewalt. Castellio gegen Calvin, 1936
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Svědomí proti násilí. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (25)
Co dodat historie nás učí, posunuje, posiluje. I sebelepší myšlenky, sebelepší ideje a sebelepší úmysly se mohou proměnit v nástroj proti lidskosti. ,,Zabít člověka, to nikdy neznamená hájit nějaké učení, nýbrž zabít člověka.,, kniha plná hlubokých myšlenek a polemik.
Příběh by stačil na 10 stran, ale Stefan se dost rozepisuje a vnucuje svůj názor. Nebyl událostem přítomen, pouze přečetl pár spisů, ale dělá jako kdyby sám vše sledoval. Autor si často protiřečí, je příliš zaujatý, z jedné strany dělá nevinného chudáčka a z druhé nejstrašnějšího ukrutníka. Vkládá vlastní slova do úst. Stefan byl zjevně liberál - komunista a zveličuje, přehání, používá zbytečně nadměrně cizích slov, je pasivně agresivní, povyšuje se a slovo znásilňovat (znásilnění ducha, znásilnění názoru, znásilnění svědomí, znásilnění vůle, znásilnění pravdy) je snad na každé druhé straně. Castellio je podle Stefana největší dobrák a přitom později vyjde najevo, že věděl o zločinci, který byl jeho přítel, který vraždil novokřtěnce nebo že Castellio přeložil kacířské dílo, které uznává mnohoženství. Přitom je podle autora protagonista pokorný, skromný, nikomu názor nenutí, ale zároveň neustále vydává nové knihy a píše úvodníky, i když vlastně nechce a prohlašuje, že naposledy reaguje. Castellio je prý sám a komár, co zápasí se slonem a přitom za sebou má katedru i podporu uznávaných mužů. Celé je to přehnané. Castellio se neposmívá a je hodný, přitom o pár stránek předtím "odpovídá s posměchem". Stefan Zweig stírá vše, co by odporovalo jeho myšlence. Když odepisuje Kalvín nebo de Beze je to se zlostně vztyčenou pěstí a pěnou u huby a když píše Castellio je to skromně a pokorně a jako hodný chlapec, co se jen chce vyjádřit, ale nikomu neškodit a nevnucovat se.
Myšlenka díla je asi fajn, dozvěděl jsem se nové věci, naučil nová slova a nadávky, ale celé je to bohužel zabalené do liberálního kabátu, který ovlivňuje - znásilňuje - názor, svědomí a ducha čtenáře. Hlavně tedy mladého člověka, který nezná lépe... Je to předpojaté, zveličované a komunistické. Na konci se píše, že každý má šanci povstat, ale víme, že to nikdy nebylo možné. Žijeme v 1984 na steroidech.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Svědomí proti násilí v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 112x |
| ve Čtenářské výzvě | 15x |
| v Doporučených | 17x |
| v Knihotéce | 66x |
| v Chystám se číst | 78x |
| v Chci si koupit | 20x |
| v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
totalitní stát fanatismus reformace kalvinismus
Autorovy další knížky
| 2006 |  Netrpělivost srdce |
| 1979 | Amok |
| 1999 | Svět včerejška |
| 1966 | Marie Stuartovna |
| 1993 | Marie Antoinetta |
"A Castellio dokazuje, že vnucovať človeku nejaké vyznanie, ktoré vnútorne nevyznáva, je nie len nemorálne a protiprávne, ale okrem toho aj nezmyselné a nerozumné. Pretože násilné vnucovanie nejakého svetonázoaru vždy získava iba zdanlivo veriacich; metódou heveru a násilnej propagandy sa množí členstvo strany len navonok a kvantitatívne. No v skutočnosti každý svetonázor, ktorý si tatýmto násilným spôsobom získava prívržencov, neklame svojou falošnou matematikou ani tak svet ako predovšetkým sám seba. Pretože "tí, čo chcú mať len čo možno najväčší počet prívržencov, a preto potrebujú masy ľudí, počínajú si rovnako ako istý blázon, ktorý mal veľkú nádobu a v nej málo vína a doplnil ju vodou, aby ho mal viac; tým mu však vonkoncom nepribudlo viac vína, ale pokazil si aj to dobré, čo mal v nádobe, Nikdy nebudete môcť tvrdiť, že tí, ktorým ste vnútili svoje vyznanie, vyznávajú ho skutočne zo srdca. Keby mohli otvorene hovoriť, povedali by: Zo srdca verím len to, že ste nespravodliví tyrani a že to, čo ste mi nanútili, je bezcenné. Zlé víno sa nikdy nestane lepším, ak niekto prinúti ľudí, aby ho pili."
"Ľudia sú natoľko presvedčení o vlastnom názore, alebo skôr o falošnej istote svojho názoru, že povýšenecky pohŕdajú inými; z tejto pýchy vyviera ukrutnosť a prenasledovanie a nikto nie je ochotný znášať druhého, pokiaľ sa s ním nestotožňuje v názoroch, hoci je dnes temer toľko rozličných názorov ako ľudí. A predsa niet jedinej sekty, ktorá by neodsudzovala iné a nechcela sama vládnuť. A z toho vznikajú všetky tie vyvolávania, exily, zatvárania, upaľovania, vešania a celá ničomná zbesilosť popráv a mučení, ktoré sú na dennom poriadku, a to jedine kvôli niektorým názorom, čo sa nepáčia niektorým pánom a často dokonca bez akéhokoľvek určitého dôvodu." Iba z tvrdohlavosti vzniká odpor, len z náboženskej neznášanlivosti "divá a barbarská záľuba v ukrutnostiach, takže dnes človek vidí mnohých natoľko rozohnených vystupňovanými ohováračkami, že ich privádza do zúrivosti, keď niekoho z tých, ktorých dali popraviť, najprv zahrdúsia, namiesto toho, aby ho mučivo zaživa upálili na pomalom ohni".
Len jedno môže preto podľa Castellia zachrániť ľudstvo pred týmto barbarstvom: tolerancia. V našom svete je dosť miesta pre mnohé pravdy- nielen pre jednu, a keby ľudia chceli, mohli by žiť v mieri. "Znášajme sa navzájom a neodsudzujme vieru iného".
Priznám sa, že obdobie reformácie ma síce fascinuje, ale skôr v Anglicku ako v Európe (myslím Luther a Kalvin), takže toto útle dielo bolo pre mňa zaujímavým prekvapením. Prvýkrát som počula meno Castellio a som rada, že história na tohto pána nezabudla, lebo jeho myšlienky nám majú čo povedať aj dnes. Odporúčam.