Svet včerajška přehled

Stefan Zweig měl především svoji hrdost - na postavení, kterého docílil výhradně napřed svým vzděláním a posléze svojí tvorbou té nejvyšší kvality (kolik dalších takových je...). To mu umožnilo přátelit se prakticky se všemi významnými (opět zdůrazňuji, SKUTEČNĚ významnými) umělci, kterých si vážil. S umělci minulosti ho pojila sbírka jejich autografů.

To, co ho dohnalo k sebevraždě, bylo svržení z tohoto piedestalu, na který se sám vypracoval.

Toť moje polemika s oficiální verzí o jeho sebevraždě.

Knihu nehodnotím, čekal jsem něco jiného, ale to není autorova chyba.

Autor očividně psal knihu v mimořádně tíživé situaci, a tak je její celkové vyznění dané. Člověku je ale ještě navíc mnohé děsivě povědomé.

"Studuji-li všechny formuláře, které jsem v těch letech vyplnil, prohlášení, ... daňová přiznání, ... , pak teprve cítím, kolik lidské cti bylo ztraceno v tomto století, o němž jsme jako mladí lidé snili jako o století svobody..."

"Proti každé formě se revoltovalo jen z pouhé chuti revoltovat, dokonce proti vůli přírody, proti věčné polaritě pohlaví..."

... a navíc ještě ty války.