Svíce dohořívají přehled
Sándor Márai
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223725/mid_svice-dohorivaji-pnt-223725.jpg
4
282
282
Máraiova nejúspěšnější novela Svíce dohořívají zaujme především mistrnými monology, v nichž se hlavní postavy svěřují se svým životním příběhem, ale nikdy plně nepochopí samy sebe ani svůj jedinečný osud. Jsou to monology plné zámlk a zadrženého napětí, působící tajuplně, a přesto se zdá, že Márai „vypověděl vše podstatné, co kdy bylo vysloveno o přátelství, stáří, lásce, vztahu k životu i ke světu“ (Frankfurter Allgemeine Zeitung). „Říkala, že nikdy nechce přede mnou něco skrývat, tajemství nechce ani sama před sebou, a proto zaznamená všechno, o čem je jí zatěžko mluvit. Jak říkám, pochopil jsem mnohem později, že kdo se takto utíká do upřímnosti, ten se něčeho bojí, bojí se, že jednoho dne se jeho život naplní něčím, o co se nebude moci se mnou podělit, opravdovým tajemstvím, nepopsatelným a nevyslovitelným.“ „...musíme vědět, že žádnou odměnu ani pochvalu nedostaneme. ... Musíme snášet svůj charakter, povahu, jejíž chyby, sobectví a nestřídmost nezmění ani zkušenost, ani poznání těchto vlastností. Musíme snášet, že naše touhy nenalézají ve světě plnou odezvu. Musíme snášet, že ti lidé, které máme rádi, nás rádi nemají anebo nás nemají rádi tak, jak doufáme. Musíme snést zradu a nevěru...“... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Svíce dohořívají. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (58)
Přečteno po 7 letech znovu a musím říct, že tenkrát mě kniha nadchla víc. Jsou tam moc hezké myšlenky a poetično člověka potěší, ale nyní mi sáhodlouhý monolog jednoho z dohořívajích mužů tolik nesednul. Je znát, že se člověk v různé době svého života nachází v různých sférách přijmutí toho, co čte. Kdysi jsem měl chuť Henrika obejmout, nyní bych ho pro jeho výmluvnost naopak střelil.
Tak to bylo teda něco! Na "pár" stránkách velmi hutný příběh. A krásný jazyk nutno podotknout. Každému vnimavemu člověku má kniha co nabídnout.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„Člověk stárne pomalu: nejdřív zestárne jeho chuť do života a zájem o lidi, víš, zvolna je všechno velice skutečné, poznáš smysl všeho, všechno se strašlivě a nudně opakuje. I to je stáří. Když už víš, že sklenice není nic jiného než sklenice. A chudák člověk není nic jiného než člověk a smrtelník, ať dělá, co dělá. Potom ti zestárne tělo; ne najednou, to ne, nejdříve ti zestárnou oči nebo nohy anebo žaludek, srdce. Člověk stárne takto po částech. Potom ti najednou začne stárnou duše: protože tělo je nadarmo hříšné a podléhé zkáze, duše ještě touží a pamatuje si, hledá a těší se, touží po radosti. A když touha po radosti pomine, nezůstane nic jiného než vzpomínky nebo ješitnost; a tehdy člověk stárne doopravdy, osudově a definitivně. Jednoho dne se probudíš a mneš si oči: už ani nevíš, proč ses probudil. Přesně znáš to, co ukazuje den: jaro nebo zimu, kulisy života, počasí, denní řád života. Už nic překvapivého se nemůže přihodit: už tě nepřekvapí ani nečekané, neobvyklé, strašlivé, protože všechny možnosti znáš, se vším jsi počítal a nic už neočekáváš, ani špatného, ani dobrého. A toto je stáří. Něco v tvém srdci ještě žije, vzpomínka, nějaký mlhavý životní cíl, rád bys se s někým ještě setkal, ráb bys něco řekl nebo se něco dozvěděl, a dobře víš, že ta chvíle jednoho dne nastane, a pak najednou nebude tak osudově důležité, jak ses domníval v desetiletích čekání, aby ses pravdu dozvěděl a odpověděl na ni. Člověk pomalu svět pochopí a potom umře.“
Kniha Svíce dohořívají v seznamech
| v Právě čtených | 3x |
| v Přečtených | 377x |
| ve Čtenářské výzvě | 47x |
| v Doporučených | 30x |
| v Knihotéce | 170x |
| v Chystám se číst | 192x |
| v Chci si koupit | 23x |
| v dalších seznamech | 10x |
Štítky knihy
stáří meditace maďarská literatura hledání smyslu života středoevropská literatura moudrost životní moudrostAutorovy další knížky
| 2009 |  Svíce dohořívají |
| 2003 | Zpověď |
| 2005 |  Judita |
| 2006 | Noc před rozvodem |
| 2004 | Země, země...! |
I když premisa je jednoduchá a zajímavá, setkání starých přátel po 41 letech na zámečku v lesích, a mezi nimi nevyřčená tajemství minulosti, nedokázala mě kniha zcela pohltit. Henrikův monolog je plný zajímavých myšlenek a jistě se nejedná o slovní balast, já tam ale prostě to mistrovství slov a myšlenek zatím nedokáži vidět, a mám pocit, že povídkový formát by příběhu spíše prospěl. Nicméně sem tam se vyskytují věty, co se dají tesat a poetický autorův jazyk. Určitě jsem zvědavý a seženu si i Máraiův Herbář.