V moci démonů přehled

29.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno LISTOPAD 2013):

Neran s Liadel, Etwikem a Gerratem míří do elfského chrámu Weimerilu, kde by Liadel měla být v bezpečí před Garielem, Dvanáctým démonem, který ji chce získat zpět a zbavit jí duše. To mu však Neran nesmí dovolit, protože k elfce přestává cítit tu nenávist, kterou ještě před nedávnem cítil. Garret pozná, že jeho bratr chová k elfce jisté sympatie a tuší, že to nesmí dovolit, vzhledem k tomu, co s jeho bratrem udělala poslední žena, do které se tak nějak zakoukal... Neran se nakonec dostává do velmi těžké situace. Je pro něj důležitější Liadel a nebo záchrana světa?

Jestliže jsem o prvním díle této série říkala, že byl výborný a chválila ho až do nebe, nevím jak moc budu muset chválit díl druhý. Bylo to úžasné čtení. Míša píše velmi čtivě a její knihy vždy strašně rychle přečtu. Děj se dost lišil od jejích dřívějších knih a jde poznat, že opravdu přitvrdila. V knize bylo hodně násilí, takže bych jí nedoporučovala hodně mladým čtenářům. Je tam i dost vášně a to ne v malých dávkách. Když už, tak pořádně.

Neran mě místy dost zaskočil svým chováním. Jeho povaha se občas dost měnila a nevím, jestli to bylo dobře. Místy mi přišlo, že to snad ani není náš starý dobrý Neran... Na druhou stranu mě překvapila Aragen. Ta její bojovnost a víra ve své plány. To jak si šla za svým cílem a nic jí nemohlo zastavit. Nebyla to sice žádná moje oblíbená postava, ale její povaha a charakter byly promyšlené do detailů a to se mi Garret mě taky trošku překvapil. V prvním díle se sice objevil až na konci a nešlo tak moc poznat jakou povahu vlastně má, ale čekala sem, že to bude nějakej ten záporák co se pokusí svého bratra zničit a odmítne mu dále pomáhat a hle, všechno bylo přesně naopak. Ale někdy mi opravdu přišel tak trochu lehkomyslný. No a nakonec Liadel. Tu sem si oblíbila opravdu hodně. Byla to bojovnice a to se cení. Její povaha sice nebyla tak důkladně propracovaná jako ta Aragenina, ale rozhodně byla super.
hodně líbilo. Neranův bratr

Jestli se mi něco opravdu moc líbilo, byl to hlavně konec knihy. Závěrečná bitva a to napětí, jak to vlastně Popisy prostředí a různých událostí a bojů jsou prostě něco úžasného. U Míšiných knih si vždycky právě díky popisům všechno lépe představím do detailů a tak to podle mě má být.
všechno skončí... Ano, opakuju to pokaždé, když píšu recenzi na knihy od Míši, ale já si prostě nemůžu pomoct.
Taky se mi líbilo, že kniha byla opět rozdělená na dvě části. V té první šlo o Neranovu minulost. Takhle nám autorka poskytla lepší pohled na celé dění. Lépe jsem chápala Neranovo tajnůstkářství z prvního dílu a taky důvod, proč chtěl za každou cenu najít lék pro svého bratra. Druhá část pak pokračuje přesně tak, jak skončil první díl, takže o nic nepřijdeme.

Jak jinak zhodnotit Míšinu práci než kladně. Pro mě to ani jinak nejde. Je sice pravda, že v jejích knihách jde skoro pořád o to samé nebo aspoň podobné, ale mě to nevadí. Mě se to líbí a je to můj názor, který mi nikdo nevezme. Syn pekel byla další skvělá série, i když v porovnání s těmi předchozími dost krátká. Ale i tak nezapomenutelná. I přes drobné věci, které mi v knize moc neseděli dávám plný počet hvězdiček, protože to prostě jinak nejde.

Tenhle díl mi přišel trošku nudnější, ale byl stejně krásný. Opět jsem byla nadšená a taky zklamaná, že už je konec. V podstatě všechny postavy, jsem měla ráda. konec byl krásný. Nemám co dodat. Čte se sama a něco v knize čaruje tak, že se nemůžete odtrhnout.