Tahiti v hlavě přehled
Miroslav Olšovský
Nepíšeme, nežijeme, ba ani neumíráme podle abecedy. Naše promluva je roztrhaná. I my jsme fragmentární… Miroslav Olšovský (1970) hledá možnosti, tj. jazyk – kterým lze v této situaci vypovídat. Jak vypovědět to, co není úplné, i to, co téměř není. Zároveň zkoumá, co pro nás – v této situaci – znamená psát a pojmenovávat.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Tahiti v hlavě. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Psát o tom, jak je všechno na hovno, můžete elegantně a zábavně jako Krchovský, nebo prvoplánově a nudně jako v téhle sbírce.
Jazyk selhal. Co s tím.
Olšovského básně neoplývají opulentní slovní zásobou (ta je naopak osekaná na nejnutnější dřeň) ani šokujícími pointami. Ohmátávají prázdnotu, nicotu a pociťují, jak je člověk z jazyka bezradný. Autor též ukazuje svůj postoj k poezii, mnohdy až radikálně („Poezii nejde než odmítnout a nepsat“, „Psát básně je k ničemu“).
Nevím, jak bych pojmenoval způsob čtení těchto básní. Snad ve mně ani nevzbuzují ani zvídavost, hravost, ale jen nějaké zkoumání každého verše. A bavilo mě to, zejména oddíl čtvrtý má spoustu skvělých kusů.
Koncept sám o sobě je výborný. Ale pár much tam vidím – třeba řazení básní v jednotlivých oddílech podle abecedy na mě působí ledabyle, nějaké pečlivější pořadí by možná zapůsobilo silněji. A osekal bych to. Občas se jednotlivé koncepty/myšlenky opakují a třeba poslední oddíl bych odřízl úplně – resumé je to pěkné, ale kdo četl předchozích 120 stran, udiven nebude.
Experiment dobrý. Otázka je, jestli se každý čtenář v Olšovského nevíře v poezii a jazyk najde. Já tuhle skepsi zkrátka nesdílím.
Jsme tu a tady pro nikoho
Pro nikoho jsme tu a tady
Postel rozestlaná mezi našimi spánky
zmuchlané peřiny se drží za ruce
Jen jacísi lidé s polštáři
opírají si o sebe neodpočaté hlavy
(s. 20)
Stvoly rostlin jako kurvy
u cesty
Trhal jsem plátky květů
na plátky nicoty
(s. 95)
Související novinky (1)
37 nově přidaných eknih zdarma
23.05.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Tahiti v hlavě v seznamech
v Přečtených | 17x |
v Knihotéce | 6x |
v Chystám se číst | 7x |
Štítky knihy
česká poezieAutorovy další knížky
2019 | Tahiti v hlavě |
2012 | Líčení |
2006 | Záznamy prázdnot |
2011 | Průvodce krajinou |
2020 | Anarchie a evidence: Esej o psaní a vidění |
Zatímco Gauguin měl v hlavě Tahiťanky, Olšovský má v hlavě celé Tahiti. Mně však občas přišlo, že mu straší ve věži. Je strašlivě úspornej. Tak moc šetří se slovy, že v jeho básních skoro žádná nezůstávají. Ohlodává je na kost, vysává morek. Zbývají jen třesoucí se torza veršů.
Nemám se čeho chytit.
Nechytám se.
Jsou to velmi krátké básně.
Úplně cítím, jak ten člověk umělecky umírá.
Pokud však vezmu v úvahu, že je to první sbírka, kterou od něj čtu, nejsem schopen zaručit, zda vůbec někdy umělecky žil. Snad jsem se jen netrefil.