Miroslav Olšovský
česká, 1970
Nová kniha
Psaní mi za rukou běhá jako pes - Miroslav Olšovský
Ten, kdo píše, přechází po provaze, jehož oba konce svírá nicota. Tato maxima charakterizuje autorské gesto, které Miroslav Olšovský rozvíjí ve své nové knize. ... detail knihy
Populární knihy
/ všech 7 knihNové komentáře u knih Miroslav Olšovský
Psaní mi za rukou běhá jako pes
„Zápisky, ve kterých Miroslav Olšovský bez okolků zprostředkovává své já otisknuté do hlavního města. A své nitro potištěné hlavním městem. A nitro Prahy plné dalších lidských niter, která se zdají být stále prázdnější a šedivější – stejně jako zdi paneláků a reklamní slogany v obchodních centrech.
„Všechno, co tu píšu, je součástí mého v čase stárnoucího těla, ze kterého pomalu odpadávají nikomu nepotřebná slova.“ – str. 65
„Proud lidí v dožhava rozsvícených vagonech metra, proudy lávy stékající tunely a zvolna se řinoucí k nám. Nastupujeme do těchto rozžhavených jícnů a vystupujeme u Teska.“ – str. 72“... celý text
— marketaproch
Tahiti v hlavě
„Zatímco Gauguin měl v hlavě Tahiťanky, Olšovský má v hlavě celé Tahiti. Mně však občas přišlo, že mu straší ve věži. Je strašlivě úspornej. Tak moc šetří se slovy, že v jeho básních skoro žádná nezůstávají. Ohlodává je na kost, vysává morek. Zbývají jen třesoucí se torza veršů.
Nemám se čeho chytit.
Nechytám se.
Jsou to velmi krátké básně.
Úplně cítím, jak ten člověk umělecky umírá.
Pokud však vezmu v úvahu, že je to první sbírka, kterou od něj čtu, nejsem schopen zaručit, zda vůbec někdy umělecky žil. Snad jsem se jen netrefil.“... celý text
— OdvaznyMladyMuz
Tahiti v hlavě
„Psát o tom, jak je všechno na hovno, můžete elegantně a zábavně jako Krchovský, nebo prvoplánově a nudně jako v téhle sbírce.“
— DiskretniBarman
Tahiti v hlavě
„Jazyk selhal. Co s tím.
Olšovského básně neoplývají opulentní slovní zásobou (ta je naopak osekaná na nejnutnější dřeň) ani šokujícími pointami. Ohmátávají prázdnotu, nicotu a pociťují, jak je člověk z jazyka bezradný. Autor též ukazuje svůj postoj k poezii, mnohdy až radikálně („Poezii nejde než odmítnout a nepsat“, „Psát básně je k ničemu“).
Nevím, jak bych pojmenoval způsob čtení těchto básní. Snad ve mně ani nevzbuzují ani zvídavost, hravost, ale jen nějaké zkoumání každého verše. A bavilo mě to, zejména oddíl čtvrtý má spoustu skvělých kusů.
Koncept sám o sobě je výborný. Ale pár much tam vidím – třeba řazení básní v jednotlivých oddílech podle abecedy na mě působí ledabyle, nějaké pečlivější pořadí by možná zapůsobilo silněji. A osekal bych to. Občas se jednotlivé koncepty/myšlenky opakují a třeba poslední oddíl bych odřízl úplně – resumé je to pěkné, ale kdo četl předchozích 120 stran, udiven nebude.
Experiment dobrý. Otázka je, jestli se každý čtenář v Olšovského nevíře v poezii a jazyk najde. Já tuhle skepsi zkrátka nesdílím.
Jsme tu a tady pro nikoho
Pro nikoho jsme tu a tady
Postel rozestlaná mezi našimi spánky
zmuchlané peřiny se drží za ruce
Jen jacísi lidé s polštáři
opírají si o sebe neodpočaté hlavy
(s. 20)
Stvoly rostlin jako kurvy
u cesty
Trhal jsem plátky květů
na plátky nicoty
(s. 95)“... celý text
— lubtich
Tahiti v hlavě
„Zakoupila jsem si na základě silnýho hypu na sociálních sítí a jsem zklamaná. Občas mě zaujala nějaká strofa, ale strofa následující moje zaujetí smetla ze stolu. Škoda.“... celý text
— timelady
Miroslav Olšovský - knihy
2023 | Psaní mi za rukou běhá jako pes |
2019 | Tahiti v hlavě |
2012 | Líčení |
2006 | Záznamy prázdnot |
2011 | Průvodce krajinou |
2020 | Anarchie a evidence: Esej o psaní a vidění |
2017 | Kniha záznamů a prázdnot |
Žánry autora
Fejetony, eseje Romány Literatura česká Poezie O literatuře
Štítky z knih
prvotina česká literatura tvůrčí psaní české povídky česká poezie
Olšovský je 0x v oblíbených.