Tajemství obsidiánu přehled

30.06.2024

Od autorky mám přečtené dívčí romány a naprosto miluju její styl, takže jsem se odhodlala jít i do fantasy a samozřejmě jsem nebyla zklamaná, ale naopak. Naprosto mě to dostalo a já si oblíbila hlavní postavy a fandila jim. Moc se mi líbí zasazení do Prahy. Povedené a já se rovnou pustila do dalšího dílu.

Tajemství obsidiánu jsem si vybrala k četbě poté, co mě nadchly dvě romantické knihy této autorky - Léto s frajerem a Náhodou. Zajímalo mě, jak se popasuje s poněkud jiným typem příběhu, v němž figurují démoni a důležitou roli hraje magie. Teď už vím, že nezávazná romantika je v podání P.M. určitě přesvědčivější a čtivější, alespoň pro mě.
Ans (?) studuje v Praze školu, jejíž účastníky jsou potomci z cizo- i tuzemských lépe situovaných rodin. Je osiřelým jedináčkem, žije ve společné domácnosti se staříkem (dědečkem?) a Monou (hospodyní?). Ač se blíží její osmnáctiny, má přísný režim: povinný návrat domů před setměním, příprava bylinných směsí a léčiv, pravidelný trénink bojového umění. Je majitelkou a navzdory věku řidičkou berušky, za kterou by se nemusel stydět americký senátor.
A tady je asi pro mě ten hlavní „kámen úrazu“, ta nevěrohodnost chování a konání mnoha postav, počínaje právě hlavní hrdinkou a konče třeba Monou a její neteří. Občas se objeví nelogičnosti, které neodpovídají době ani místu (od naprostého detailu typu kdo dnes hledá informace nejprve v knihovně a potom na internetu, zvlášť v tomto věku? až po „princ i přes skleněné víko rakve poznal, že Sněhurka je krásná a má dobrou povahu“ – prostě láska na první pohled).
Jenže já rozhodně nejsem cílovka, takže proč ne - když to nevadí těm, jimž je kniha určena, nemám námitek. Autorka má na tohle vše výsostné právo, je to její příběh a ona ho vypráví. Já zatím nejsem nijak nadšená, ale vzhledem k hodnocení dalších dílů doufám, že s Kouzlem obsidiánu si spravím chuť . . .