Tak jako dinosauři přehled

Tak jako dinosauři
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33446/bmid_tak-jako-dinosauri-hromadna-vymiran-45u-33446.jpg 4 18 18

Hromadná vymírání druhů a život na Zemi. Může být vymizení dinosaurů před 65 miliony let stále považováno za jednu z velkých záhad historie živého světa? Všechno ukazuje, že dinosauři se spolu s dalšími druhy stali oběťmi celosvětové ekologické katastrofy, kterou na rozhraní křídy a terciéru vyvolala srážka obrovského meteoritu se Zemí. Osvětlení této srážky a jejího vlivu na biosféru nás vede k úvahám o roli kosmických i jiných katastrof v dějinách Země a jejích obyvatel. Vždyť otázku vymizení druhů si paleontologové kladou už přes dvě stě let. Teprve v posledních dvaceti letech se však zejména díky výzkumům o konci dinosaurů prosadil koncept hromadného vymírání, který předpokládá velké krize, jež zdecimovaly živý svět a pozměnily jeho vývoj.... celý text

Příroda, zvířata Přírodní vědy
Vydáno: , Dokořán , Argo
Originální název:

La fin des dinosaures


více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Tak jako dinosauři. Přihlašte se a napište ho.


Nové komentáře (3)

JulianaH.
22.12.2024 4.5 z 5

Knížka francouzského paleontologa sice nese podtitul „Hromadná vymírání druhů a život na Zemi“, Eric Buffetaut však sleduje spíš dějiny vědeckého myšlení o vymírání než extinkci jako evoluční fenomén.

Ukazuje, jak jsme se od různých prapodivných teorií o původu fosilií propracovali ke vzniku paleontologie; a dál od popírání extinkce („Prozřetelnost pečuje o své tvory a nedá jim zahynouti“ = fosilní organismy stále někde žijí) k elegantně prostému vysvětlení jednoho z pěti Velkých vymírání – soumraku neptačích dinosaurů na přelomu jura/terciér.
Dozvíme se třeba, že Thomas Jefferson pověřil expedici Lewise a Clarka, aby na Divokém západě pátrala po mamutech a mastodontech (živých), které znal z vykopávek. Tentýž Jefferson následně obvinil profesory z Yalu ze lži, jelikož pošetile věřili, že z nebe může padat tak nepravděpodobný předmět jako kamení, jmenovitě meteority. Jefferson při tom přemýšlel víceméně v rámci dobové vědy, proti níž se předpoklady paleontologie musely krušně probojovávat. A nejinak tomu bylo s poměrně mladou hypotézou, podle níž za zkázou dinosaurů stojí dopad asteroidu.

Je škoda, že i tak spektakulární události, jako je destrukce 70 (silur) až 95 (perm) procent všeho živého na Zemi, Buffetaut odbyde jednou suchou a nepřehlednou kapitolou, úplně postrádaje smysl pro morbidní estetiku tématu. Titulní vymírání na konci křídy nedopadne o nic lépe, načež se vrátíme k peripetiím sporů a zavržených hypotéz. Čtenář se zájmem čistě o paleontologii či evoluční biologii zapláče.
Jako příspěvek k dějinám vědy je však kniha bravurní. Autor ukazuje, jak se biologie – po éře gradualismu a aktualismu – oklikou vrací ke Cuvierově přesvědčení, že ve vývoji života hrají zásadní roli „katastrofy“: náhodné události revolučního charakteru. Tento názor smiřuje s darwinismem (1. katastrofa samotná je sice náhodná a nepředvídatelná, ale v jejím přežití hraje roli schopnost adaptace + 2. evoluce se děje jak kontinuálně, tak diskontinuálně – jak kdy). I proto je návrat katastrofismu na scénu moderní vědy v Buffetautově režii opravdu působivý. Ostatně jako celé dějiny biologie.

TheRaven
29.07.2015 4 z 5

Národnost autora se v žádném případě nezapře a občas má čtenář pocit, že sleduje spíše vývoj paleontologie ve Francii, popřípadě že valnou většinu práce v tomto oboru provedli právě Francouzi (i když přínos Buffona, Cuviera, Lamarcka a dalších opravdu nelze zpochybnit). Ale to se dá odpustit a je to spíš k užitku, protože čtenář se tak krom zmíněných velikánů seznámí i s názory badatelů, se kterými se v populárně naučné literatuře moc často nesetkává. Kniha je sice stručná, ale o to čtivější.

Její první polovina je spíše dějinným exkurzem a na popisu toho, jak se různé osobnosti, především novověké historie, vypořádávaly s existencí fosilií a jejich vztahu k přírodě, autor ukazuje nejen na počátky paleontologie, ale i přehled vývoje evolučního myšlení, a jak tyto názory ovlivnily pohled na živou přírodu, například na dříve zcela nepředstavitelnou myšlenku možnosti vymření živočišného druhu (zvláštní, že rostliny buď nikoho nezajímali, nebo se o tom dnes už nepíše).

Ve druhé polovině se autor následně snaží na příkladu hromadného vymírání na přelomu druhohor a třetihor (vyhynutí dinosaurů) ukázat, jak se vůbec dá takové vymírání v paleontologickém záznamu prokázat a najít jeho možnou příčinu. V knize tak najdete celý příběh toho, jak jsme došli k dnes již široce přijímanému názoru, že za vyhynutím dinosaurů stojí dopad kosmického tělesa na zemský povrch. To je pohled až překvapivě novodobý a před ním i po něm se objevilo mnoho alternativních názorů nejen na toto konkrétní vymírání, ale na hromadná vymírání druhů jako fenomén opakující se několikrát v celé historii pozemského života. Jen mi občas připadalo, že autor se spíš soustředí na výčet těchto alternativních hypotéz, než aby se s nimi opravdu důkladně vypořádal, a jeho slova tak místy trochu ztrácejí na přesvědčivosti. I přesto se jedná o velmi zajímavou knihu, která čtenáře dostatečným způsobem uvede do problematiky a krom chuti na další tematickou literaturu nabídne i přesahy k souvisejícím přírodovědným oborům.


Pablo Kral
02.04.2015 4 z 5

Po všeobecném úvodu, kde se řeší mj. i problematika vlastního přijetí vymírání druhů jako vědeckého faktu, a dále jeho možné mechanismy (uniformismus kontra katastrofismus, a - evoluce), se autor v druhé části knihy věnuje převážně pochodům, které mají na svědomí vyhynutí dinosaurů na rozhraní křída-terciér. Jde o dnes již bezvýhradně přijatou teorii (vlastně fakt) o dopadu meteoritu před 65 mil. lety. V závěru stručně pojednává o dalších pěti vlnách vymírání. Napadá mě otázka, do jaké hloubky se autor mohl o věci rozepsat na prostoru 200 stran textu, nicméně řekl bych, že to podstatné řečeno bylo. Vzhledem k tomu, že se nepovažuji zrovna za nadšeného "dinosaurologa", uděluji knize i tak pěkné čtyři hvězdy. A dovolím si malou úvahu: Vymírání druhů je logickou (často náhodnou) a přirozenou součástí běhu vesmíru. Je zajímavé si uvědomit - a ještě více fascinující je zkusit si představit - konec člověka jako druhu. Ten sice jistojistě musí přijít, ale nedomnívám se, že bychom měli podléhat pesimismu. Patrně to nebude nic ve zlém. Vesmír i svět bude "pulsovat" dál i bez nás. (Zde doporučuji jinou publikaci v edici Aliter - Svět bez nás od Alana Weismana). Minimálně dobrá látka pro pisálky žánru sci-fi, neb variant jak ke konci homo sapiens může dojít (a dojde), je pochopitelně více. Takže: Tak jako dinosauři?

všechny komentáře

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.


Citáty z knihy (0)

Zatím zde není žádný citát z knihy.


Kniha Tak jako dinosauři v seznamech

v Právě čtených1x
v Přečtených19x
v Doporučených2x
v Mé knihovně30x
v Chystám se číst15x
v Chci si koupit5x