Tanec lásky a smrti přehled
Liviu Rebreanu
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/144596/tanec-lasky-a-smrti-144596.jpg
4
8
8
Příběh mladého příslušníka bukurešťské smetánky, který zabije svou ženu a je odvezen do sanatoria pro duševně choré. Úporná snaha hlavního hrdiny poznat sám sebe končí další tragédií.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Tanec lásky a smrti. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Tanec lásky a smrti v seznamech
v Přečtených | 12x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 27x |
v Chystám se číst | 6x |
Autorovy další knížky
1928 | Les oběšených |
1980 | Ion |
1985 | Tanec lásky a smrti |
2014 | Adam a Eva |
1961 | Katastrofa a jiné novely |
Jedna z nejlepších knih, které jsem tento rok četl. Liviu Rebreanu byl jedním z nejvýznamnějších rumunských modernistů a Tanec lásky a smrti svými tóny připomíná vzdáleně delší, komplexnější a rozvinutější Dostojevského Zločin a trest. Rebreanova novela je plně rozvinutou psychologickou prózou směřující především ke kritice sociálních podmínek v Rumunsku. Přesto se nejedná o černobílé vidění bojarů a sedláků, spíše to ukazuje na rozdílnost těchto světů a na jejich velmi těžké až nemožné spojení. Upřímně nechápu akorát český překlad knihy, proč nepoužili Čuleandra/Šuleandra/Ciuleandra, a namísto toho použili možná lákavější název – až bych řekl – marketingově orientovaný. Jednoslovný název, který jsem navrhl výše (ostatně, tak je kniha známa například i v anglickém jazykovém vydání), by mi přišel vzhledem k tématu knihy výstižnější, ale chápu, že se zde muselo vyhovět širší čtenářské obci, kterou bylo třeba nalákat, protože tentokráte bych řekl, že jméno Rebreanu nikdo příliš nezná. Je to ukázka méně známé literární tvorby rumunské, která si ale co do kvality dá srovnávat s nejlepšími psychologickými romány velkých literatur Španělska, Ruska, Anglie či USA.
"Velké tragédie i velké radosti prožívá člověk pokaždé ve své samotě, docela opuštěn pak je, když jeho duše strádá nejkrutěji." (s. 77)