• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Liviu Rebreanu

Katastrofa a jiné novely

„Tak tenhle sešítek se hemží samejma katastrofama. Většíma i menšíma, kterejm vévodí táta všech katastrof. Čili na závěr, než to zaklapneš, průser jak má bejt. Snažil jsem se o použití trochu méně pikantního slova, ale moc mi to nešlo. Navíc k večeři si naložím hromadu chilli con carne, tak tohle bude trošku předrážečka. Průser však neznamená, že by ten sešítek byl taky katastrofa. To vůbec ne! Ty příběhy se četly dobře, a to já zas krátký příběhy na ranní posezení tuze rád. Bylo to jako v dokumentu Putování s dinosaury. Vylíhl se tam nějakej prďola a ani nevěděl, do jak blbý doby se mu to povedlo. Ani netušil, že v lese není žádnej Burger King, ba ani že dojde ke koliznímu kurzu země s meteoritem a že všechny jeho kámoše čeká vyhlazení. Pokud bude mít štěstí, něco ho zabije dřív. A jak ten co to vypráví řekne, tady to je mládě Velociraptora, budeme mu říkat třeba František, bylo hned jasný, že se františkovi do konce dílu stane nějaká srandovní příhoda, neslučitelná se životem. V těchto katastrofách to bylo podobný. Říkal jsem si, co se tam tak tomuhle chlápkovi/dítěti/ženský může ještě stát? Něco se nakonec vždycky našlo. Skoro jako v těch povídkách dobrého člověka těžko najdeš. Tyhle katastrofy jsou z Rumunska. Hele, já tam byl v roce 2005 tuším. Ve městě to byla katastrofa, v horách nádherně a v těch na Ukrajinskejch hranicích totální divočina s vlastníma zákonama a bída jak sviňa. A na přelomu století to muselo bejt ještě horší. O moc teda ne, protože se tam furt jezdilo s koňma. Takže ten co to sesmolil, tak si nic nevymejšlel. Rozhlídl se kolem a řek si: Rumunsko vole, co bys chtěl! A hodil to na papír. Dobře udělal. Když si to tak vezmu, tak jsem četl i něco Bulharskýho, Tureckýho, Gruzinskýho...no všechno byly katastrofy. Z toho mi vychází, že od Jindřichova Hradce na východ je to samá katastrofa, průser a nebezpečenství, tak bacha!“... celý text
— žlučníkář

---

Tanec lásky a smrti

„Jedna z nejlepších knih, které jsem tento rok četl. Liviu Rebreanu byl jedním z nejvýznamnějších rumunských modernistů a Tanec lásky a smrti svými tóny připomíná vzdáleně delší, komplexnější a rozvinutější Dostojevského Zločin a trest. Rebreanova novela je plně rozvinutou psychologickou prózou směřující především ke kritice sociálních podmínek v Rumunsku. Přesto se nejedná o černobílé vidění bojarů a sedláků, spíše to ukazuje na rozdílnost těchto světů a na jejich velmi těžké až nemožné spojení. Upřímně nechápu akorát český překlad knihy, proč nepoužili Čuleandra/Šuleandra/Ciuleandra, a namísto toho použili možná lákavější název – až bych řekl – marketingově orientovaný. Jednoslovný název, který jsem navrhl výše (ostatně, tak je kniha známa například i v anglickém jazykovém vydání), by mi přišel vzhledem k tématu knihy výstižnější, ale chápu, že se zde muselo vyhovět širší čtenářské obci, kterou bylo třeba nalákat, protože tentokráte bych řekl, že jméno Rebreanu nikdo příliš nezná. Je to ukázka méně známé literární tvorby rumunské, která si ale co do kvality dá srovnávat s nejlepšími psychologickými romány velkých literatur Španělska, Ruska, Anglie či USA. "Velké tragédie i velké radosti prožívá člověk pokaždé ve své samotě, docela opuštěn pak je, když jeho duše strádá nejkrutěji." (s. 77)“... celý text
— Knišíl

---

Katastrofa a jiné novely

„Bavilo ma to čítať, napísané je to veľmi zručne, ale bolo to príliž ťaživé, úplne v duchu Cimrmanovského výroku - "Jak chudák do jestě větší nouze prišel." Za ťaživý osud vždy nejakým spôsobom môže vrchnosť alebo nezmeniteľné okolnosti a vždy sa to skončí zle.“... celý text
— zuvacka

---

---

Oba dva

„Rumunský sociálně kritický román s rámcem detektivního pátrání po pachateli dvojnásobné vraždy, jež zburcuje jinak poněkud unylou atmosféru rumunského maloměsta. Rebreanu je jeden ze stěžejních pilířů rumunské meziválečné prózy. Přestože je třebas oproti takovému Michailu Saltykovu-Ščedrinovi na své postavy v podstatě velmi vlídný, jeho próza nepostrádá nádech jedovatosti – příliš kladně z ní nevychází panstvo, služebnictvo, ani zastupitelé vyšetřovacích orgánů. Autor především správně pochopil, že nestačí, když se na detektivní žánrový mustr napasuje nějaký ten společensko-kritický background, ale že objasnění okolností vraždy a odhalení vraha by mělo samo o sobě přinést zásadní změnu ve vnímání předkládaného obrazu světa. Alespoň tedy v případě těch kriminálních románů, jejichž ambice jsou vyšší, než jen zdárně technicky variovat proces zločin-rekonstrukce-řešení.“... celý text
— 3497299

---

Oba dva

„Dějově i vyvedením mi zapadá spíše do konce 19.století, než do období mezi válkami. Připomíná spíš dámskou literaturu než detektivní příběh.“
— BaS1972