Ted Bundy: Vrah po mém boku přehled

12.09.2024

To, co mělo být obyčejnou reportáží o nevyřešených únosech a vraždách mladých dívek podobného vzhledu, se za nějaký čas zvrtlo ve velmi osobní příběh, protože autorka zjistila, že pachatele velmi dobře zná. A právě to je výhoda i prokletí knihy zároveň. Výhodou je to, že Ann Rule dá částečně nahlédnout do nitra Teda Bundyho, když zrovna nevraždil a byl "normální" a donutí čtenáře si uvědomit, že by s největší pravděpodobností sériového vraha ve svém okolí zřejmě taky neodhalil a jak moc těžké je přiznat si, že někdo, koho relativně dobře a dlouho znáte, se může dopustit naprostých zrůdností. Prokletí je ovšem to, že ona osobní rovina dost často přebírá vládu a autorka jako by někdy ztratila určitý nadhled a možná podvědomě se snaží Bundyho ospravedlnit, a ačkoli si to sama asi neuvědomovala, z mnoha pasáží je znát, jak i jí se dostal do hlavy, dokázal v ní vyvolat pochyby a soucit. Je až fascinující, že se v podstatě nikdy nezamyslí nad tím, že v jeho blízkosti mohla být kdykoli v bezprostředním nebezpečí a mohla skončit podobně jako mnoho jeho obětí (i když pochopitelně vypadala úplně jinak než ony, což ji s největší pravděpodobností zachránilo). S ubývajícími stránkami začíná být jasné, že kniha se pro autorku stala formou terapie a ona se snažila vypsat z toho, co ji potkalo a co není úplně obvyklé. Většinou se jí ale daří všechno pojmenovávat věcně a nikdy nezpochybní jakýkoli důkaz ani tvrzení a striktně se drží faktů. Kniha nicméně trpí obvyklými neduhy true crime, jako jsou extrémně velký počet jmen, která za chvíli splývají, stejně jako velký počet policistů, kteří taky brzy splývají a detailní popis většiny zločinů, které byly hrůzné a nelidské, i ony se ale stanou určitou rutinou. Tím pádem mohla být kniha o minimálně pár desítek (spíše ale stovku) stránek kratší. The Stranger Beside Me je svým způsobem důležitá kniha, která se žánrem true crime pracuje malinko jinak a není úplně suchým dokumentem, ale stává se osobní. Jak moc to ale bude vadit, musí každý čtenář posoudit sám, protože je to vskutku silně individuální. 80 %

06.09.2024

Ted. Bezpochyby vše co Ted spáchal, byla zvěrstva. Ale proč? Vážně byl taková zrůda, tak zlý, no prostě ztělesnění zla, nebo byl psychicky nemocný? To je otázka na které se ani psychologové a psychiatři neshodnou.

Velmi zajímavé je, že knihu napsala žena ke které měl Ted blízko. A obdivuji ji za to, že si nakonec v rámci možností, dokázala udržet osobní odstup a uvažovat racionálně.

Osobně moc nechápu všechny ty zástupy žen které měl ve vězení. Ale proti gustu…

Velmi mě překvapil že Ted měl údajně ve vězení zplodit dítě.

Na závěr se dostáváme k otázce, nad kterou přemýšlím už od té doby co jsem knihu začala číst. Trest smrti.
Nebavme se o tom jak se některým muže trest smrti zdát nehumánní. Bavme se o tom, o kolik jsme my jako lidstvo jiní, lepší jako on. Když jsme taky schopni zabít? Ok, ublížil, zabil. Ale, nebylo by fajn kdyby po jeho smrti jeho mozek mohli rozpitvat? Zjistit co ho k tomu vedlo? A netýká se to jen Teda. Možná bychom byli hodně překvapení, co bychom z mozku takových lidí dokázaly zjistit.