Zabiják od Zelené řeky: Dvacetileté pátrání po nejaktivnějším vrahovi Ameriky přehled

09.09.2024

Poslednú dobu som si tieto príbehy o skutočných prípadoch celkom obľúbila a tak som sa tešila aj na túto. Od autorky som navyše čítala aj knihu o Tedovi Bundym, takže som trošku vedela, čo mám čakať, len som dúfala, že to bude možno menej rozťahané a autorka bude do prípadu menej zainteresovaná, keďže vraha tentokrát osobne nepoznala. Ale bolo to rozťahané, neskutočne a kým som knihu dočítala, tak som si k autorke vypestovala dosť silnú averziu. Kniha je rozdelená na niekoľko častí, tá prvá sa venuje prevažne obetiam, pričom o mnohých je toho napísané dosť veľa - naozaj si nemyslím, že potrebujem čítať o tom, ako sa spoznali rodičia obete, aké mala detstvo, aké mala detstvo jej matka a už vôbec nie, keď tých obetí bolo toľko. Pol strana mi prišla úplne ideálna. Chcela som čítať o vyšetrovaní, o zabezpečovaní dôkazoch, o pitvách, o výsluchoch...a nič také tam v podstate nebolo. Zakaždým, keď som videla, že je život obete rozpísaný na niekoľko strán, tak som z toho bola až znechutená. Samozrejme mi tých žien, mnohokrát ešte len dievčat, bolo ľúto, ale pritom množstve sa nedali poriadne zapamätať ani ich mená, nie to ešte takéto detaily. Autorka navyše veľmi často robila odbočky od hlavnej témy, prišlo mi, že musí rozobrať každú prkotinu, že si proste nevie pomôcť. Stále som pri tom dúfala, že ďalšie časti sa budú venovať vyšetrovaniu alebo vrahovi, ale prišlo mi, že je to tam v podstate veľmi okrajovo a potom som sa už vlastne len snažila dočítať knihu, pretože ten štýl rozprávania mi tentokrát vôbec, ale že vôbec nesadol, pri čom to bolo dosť zaujímavé a podľa mňa sa na to dalo ísť o dosť lepšie. Možno to bude aj tým, že nedávno som čítala Helter Skelter a tá vo mne zanechala hlboký dojem, tak to má vyzerať, toto bolo o dosť horšie, strašne som sa v tom strácala. Ako som dosť sklamaná. Ale ďalšiu knihu z tejto edície si určite rada prečítam, len ak niekedy vyjdú aj ďalšie autorkine knihy, tie už asi oželiem.

15.05.2024

Kniha mě nezasáhla tak emočně, jako třeba Ramirez nebo Ted. Ano, to co prováděl bylo příšerné, nelidské a kruté. To, jak dokázal manipulovat, jak dokázal skrývat svou pravou tvář, to jak dokázal schovat své oběti... to je děsivé! Neskutečně! Navíc musím souhlasit, že to byl asi nejaktivnější vrah.
Začátkem knihy jsem se musela prokousat. Autorka tam zmiňovala věci, které mi přišli zbytečné a pro mě nepodstatné. Jedním uchem tam, druhým ven. Až pak se to rozjelo. Kniha je rozdělená na tři části. Většinu knihy máme popsány oběti. Jejich životy, kdy zmizely, kdy se našli, případně i jejich rodiny. Někdy vyjádření nějakého přítele, nebo rodiny. Oběti... bylo jich strašně moc! Nejsem na to pyšná, ale rychle jsem ztratila přehled... A představa, že to ani není konečné číslo... Bůh ví, kolik jich opravdu bylo, kolik dívek nebylo nikdy nalezeno a kolik jich nebylo nahlášeno! Jsem ale opravdu ráda, že v knize jsou jejich fotografie. Pomůže nám to, aby jsme je opravdu vnímali jako lidské bytosti, které si zasloužily víc. Navíc mě šokoval fakt, že některé oběti na sebe byly napojené.
Během toho je samozřejmě popsáno i vyšetřování, jejich pohledy, s čím vším se museli potýkat. Pak tam jsou ale i kapitoly o Garym. Jeho dětství, poměry, kdy a jak se začali objevovat jeho choutky, jak to objevoval, co všechno udělal a nikdo na to nikdy nepřišel, jeho manželství. Některé informace v mně vyvolaly silné znepokojení. Upřímně si nemyslím, že by se něco změnilo, kdyby už v dětství měl nějakou odbornou pomoc!
Nemůžu říct, jestli šlo udělat něco jinak, aby byl dopaden dřív... Počítače se nepoužívali. DNA nepatřilo mezi běžné postupy. Označení Sériový vrah... to ani nebylo. Ten tlak veřejnosti a rodiny, kterému byli vystaveny... vybralo si to svou daň. Neříkám... chyby se staly. Co mě opravdu štvalo, byli lidi, kteří se do vyšetřování pletli, dodávali falešné informace a stopy. Cpali se do bulváru a strhávali na sebe pozornost. Vůbec neměli úctu!
Je ironie, že byl v hledáčku podezřelých od začátku! Hledali vraha, kterého měli celou dobu přímo na očích! Navíc to, že byl podezřelý a podstoupil detektorem lži, kterým prošel... policie prokázala jeho nevinu! Ke konci ho začali v kuse sledovat, ale on i tak dokázal zabít! Když ho konečně dopadli a on začal mluvit... všechny ty zvrácené detaily... nestačila jsem se divit!
Nebyl to žádný vzdělanec, génius, ale to do jakých detailu promýšlel a plánoval své vraždy... všechny jeho fígle, triky, falešné stopy, aby detektivy zmátl a zároveň se jim vysmál! Navíc to, že podle něj on za nic nemohl, mohli za to oběti... žádné výčitky svědomí, city, lítost... nic! Veškerý soucit a pochopení zmizely, když v klidu řekl, že kdyby na to přišlo, tak by neměl problém zabít vlastního syna. Gary je opravdu zhmotněné zlo. Všechny slzy, které prolil a nějaký pocit lítosti měl jenom vůči sobě. Na ostatních mu nezáleželo. Byl to pro něj jenom nepotřebný odpad, který sloužil jenom jemu a jeho choutkám.
Přišlo mi naprosto odporné, když řekl, že by rád pomohl rodinám obětí... jak ohavný musíš být, abys tohle řekl! Neřekl celou pravdu, některé ženy se doteď nenašli a bůh ví, jestli se někdy najdou. Některé rodiny stále žijí v pekle... Myslím si, že měl dostat trest smrti!