Nekonečný příběh přehled

13.09.2024

Tato fascinující kniha obsahuje veliké poklady, z nichž každý čtenář v jakémkoli věku může pobrat tolik, na kolik aktuálně má. Obsah a poselství knihy přitom má tu moc (a je to myslím záměrem autora) se čtenářem aktivně spolupracovat - každý z nás je totiž Bastiánem na své cestě životem - a kniha nám může být v různých etapách našeho života určitým původcem nebo pomocníkem.
Ve své podstatě kniha představuje něco jako náčrt iniciačního vývoje se všemi typickými prvky, archetypovými motivy, výzvami a úskalími, které na nás v životě číhají. A stejně jako Bastián i my postupně na této životní pouti poznáváme sami sebe - naše přání a s nimi zodpovědnost za následky našich činů, Pravou vůli a s ní to, co je v životě skutečně důležité.
Díváme-li se na toto dílo optikou (hlubinné) psychologie a představíme-li si svět Fantázie jako oblast nevědomí, pochopíme povahu Bastiánova údělu a jeho úsilí resp. úkolu, který mu byl svěřen - zachránit a uzdravit oba světy a uvést je do souladu - tj. dospět k duševní celistvosti a přispívat tím ostatním. To přitom není vůbec snadné, jak shrnuje závěrečné sdělení pana Koreandra Bastiánovi: "Jsou lidé, kteří se nikdy nemohou dostat do Fantázie, a jsou lidé, kteří se tam mohou dostat, ale pak tam zůstanou navždy. A pak se najde několik takových, kteří odejdou do Fantázie a znovu se vrátí. Jako ty."
Nutno dodat, že tím příběh samozřejmě nekončí, naopak začíná zase další...

22.08.2024

Uf. Tohle bude… Nekonečný příběh Wolfganga Petersena je můj nejoblíbenější film a považuji ho za ten nejlepší, co kdy byl natočen. Doprovází mě prakticky celý můj život, v roce vzniku jsem na něm byl několikrát v kině, v průběhu dalších let si ho pouštím pravidelně a nic neztratil ze svého kouzla. Není v tom žádná nostalgie, ten film se mi líbí pořád stejně. I proto jsem se záměrně knižní předloze desítky let vyhýbal, protože jsem se bál toho zjištění, že… Věděl jsem, že filmová verze je sotva půlka knihy. Že spousta věcí je jinak. Že i slabší filmové pokračování si jen vyzobává a ještě mnohem více upravuje. Ale tak při čtyřicetiletém výročí premiéry filmu a našeho prvního setkání jsem si řekl, že bych už mohl. No… Já chápu, že jsem filmovou verzí nenávratně poznamenán a ovlivněn. Chápu také, že je to primárně kniha pro děti. Ale, ta kniha nemá skoro žádné napětí, všechno se tam děje hrozně jednoduše a lehce, tam, kde u filmu při skonu Artexe slzím i v šestačtyřiceti, se mi u knihy prostě chtělo fakt smát. Tam kde film i z dospělého diváka ždímá emoce, kniha prostě jen plyne od jedné scény ke druhé. Po „konci filmu“, tedy výraznější souvislejší dějové linie knihy, se příběh zvrhne v klasické pohádkové fantasy se všemi neduhy, jimž se film vyhýbal, ale pro něž mě tyhle příběhy nebaví. Bastien je pěknej zmetek. Posledních sto stránek jsem dočítal už takřka z donucení, fakt mě to nebavilo. „Ale já si to říkal, nečti to!“ Nechci říct, že je to špatná kniha, ale tu pečeť filmové adaptace mám vypálenou asi hodně hluboko. Budu si muset filmem spravit chuť. U toho už do budoucna zůstanu.