Tichý Don IV. přehled
Michail Alexandrovič Šolochov
Román líčí život kozáků za carského Ruska, za první světové války, za říjnové revoluce a krátce po ní. Hlavním hrdinou románu je Grigorij Melechov, který váhá mezi kozáckými tradicemi podonské vesnice Tatarskoje, z níž pochází, a revolučními touhami. Hledání pravdy mezi kozáky či rudými končí u Grigorije naprostou deziluzí, která jej dovede k zločinné Fominově bandě. Grigorie na jeho cestě životem provází vášnivá láska k Axiňji Astachovové, vdané ženě ze stejné vesnice. Grigorij sám je sice ženatý, ale i v osobním životě se nedovede rozhodnout pro jednu z žen. Melechovovo hledání končí tragicky. Jeho milovanou Axiňju zastřelí, jeho žena Natalja se rozhodne, že svému muži již dále nebude jen doma rodit děti, zatímco on má jinou, a nechá si udělat pokoutný potrat, po němž však vykrvácí a zemře. Sám Melechov zbraně i patrony hodí pod led do Donu a vrátí se do rodné vesnice ke svým dětem. Celý román má čtyři díly. V prvním díle Šolochov pojednává rodinnou předhistorii Melechovových ve vsi Tatarskoje, v níž zachází až k rusko-turecké válce v letech 1877–1878. Vlastní děj prvního dílu se nicméně odehrává těsně před První světovou válkou v letech 1905–1914. První díl má tři části. V druhém díle je vylíčena vlastní revoluce od října 1916 do dubna 1918, tento díl má dvě části. Třetí díl se zabývá dobou od května 1919 a má jedinou část, čtvrtý díl, kterým celý román končí, sahá až do května 1922, kdy končí občanská válka a sovětská vojska postupně likvidují bandy na jihu země. Poslední díl má dvě části.[1] Hlavním motivem románu je hledání pozice člověka v surových podmínkách světa. Melechov je svědkem početných příkoří, vražd i radostí, po smrti Axiňji navíc ztrácí smysl života.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1979 , OdeonOriginální název:
Тихий Дон
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Tichý Don IV.. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Po více než měsíci přišel čas rozloučit se s donskými kozáky. Sice jich moc nezbylo, ale určitě na ně nezapomenu a Grigorij Melechov pro mě bude jednou z nejnezapomenutelnějších literárních postav se silným příběhem a zajímavým lidským vývojem: začíná jako sobecký floutek, dlouho hledá své místo a ideály a končí na dřeň osekaný, osvobozený od jakékoliv ideologie. Hodně blízcí mi byli i Petro a Iljinična.
Tahle kniha si Nobelovu cenu opravdu zasloužila, i když je to poměrně smutné čtení o devastaci jedné letité kultury během několika málo roků. Hlavní milostný příběh mě tolik nezasáhl, příliš jsem mu nevěřila. Trochu mě zaráželo, že mohla tahle kniha, kde komunisté nejsou líčeni jen v tom nejlepším světle (ostatně, komunista Michail Koševoj je pro mě jednoznačně nejodpornější postavou), vůbec vyjít. Skoro si říkám, jestli, vzhledem k délce, neznala většina soudruhů jen vybrané kapitoly, protože i nějaké scény stíhaných komunistů agitujících mezi chudými tu byly - nicméně tito lidoví agitátoři se pak později často měnili v nelidské soudce a popravčí. Po přečtení Tichého Donu člověk pro komunismus rozhodně horovat nezačne. Spíš mu opravdu zůstane stesk po světě kozáků, který dějiny definitivně pohřbily. Odvážným čtenářům mohu jen doporučit.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Tichý Don IV. v seznamech
v Přečtených | 14x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 6x |
v Chystám se číst | 5x |
Autorovy další knížky
1960 | Osud člověka |
1952 | Tichý Don |
1950 | Rozrušená země |
1962 | Azurová step |
1967 | Donské povídky |
Tak jsem s Grigoriem docválal přes potoky krve a jeho živelnou osudovou rozervanost, až do konce tohoto rozsáhlého románu. Pravda, když pominu druhý díl, který se tak nějak vymyká svojí menší záživností, i ostatní díly měli svoje pasáže, kdy mě zas moc netáhlo. Jenže pak zase přišly stránky, které mě doslova přikovaly a já se nemohl od knihy odtrhnout. Je až pozoruhodné, jak se v tomto románě prakticky vůbec nedostává ke slovu nějaká oslavná a úderná agitka. Naopak, často jsou "rudí" vykreslováni dosti nelichotivě. Koneckonců žádnou stranu konfliktu nelze považovat za nějakou spravedlivou tolerantní a osvícenou vůdkyni, snažící se o dobro pro všechny. Na obou stranách se velmi často, pod vznesnými ideály skrývaly snahy o vlastní prospěch a vyřízení účtů, kdy nepřítel byl v občanské válce třeba soused, nebo příbuzný.
Pět hvězd a jsem moc rád, že se mi toto dílo dostalo do rukou.