Třetí cesta kolem světa přehled

01.06.2019

Poslední plavba Jamese Cooka měla lehce hořkou pachuť při vědomí, jaký tragický konec mu přichystala. Být námořnicky pověrčivý, řekl bych, že si ji sám trochu přivolal, když se v prvních zápiscích táže: "Kolik z nás se asi vrátí?" Hádám, že tohle je jedna z myšlenek, která by se na moři neměla vyjadřovat nahlas ani písemně. I jiné "smůly", jako časté bouře, hrozily, že tahle výprava nebude z nejšťastnějších.

Jinak byla tahle cesta, co do zážitků, velmi bohatá. Nebo alespoň v kapitánově podání, kdy se znovu vypravujeme do jižních moří na již známé Tahiti, Nový Zéland i ostrovy nové. A hlavně za domorodci, jejichž ruce se projevují především nenechavostí, na což jim odpovídá Cookova diplomatická schopnost a velká trpělivost. Za pozornost stojí i kapitánovy úvahy, z nichž mě zaujala především ta o osidlování: "Naše příležitostné návštěvy mohou býti v mnohém ohledu jeho obyvatelstvu dobrodiním, ale trvalé osídlení mezi nimi by jim brzy zavdalo příčinu k tomu, aby litovali, že je kdy naše lodi navštívily."

Co mě ovšem ponejvíce trklo, byl rozdíl mezi domorodci jižních moří a těmi americkými. Zatímco ti první se vyznačovali hlavně přátelstvím a jistou bázlivostí, u těch druhých se hned od začátku projevovala drzost, bojovnost a nepřátelství, což Cooka stálo život. Mě to nakonec vedlo k malé úvaze, zda genocida a války mezi indiány a kolonisty neměly příčiny mnohem složitější, než se dnes obvykle tvrdí.

Závěrem už jen tolik, že James Cook se během plaveb, které jsem s ním a jeho deníky absolvoval, stal osobností hodné obdivu i případného dalšího studia. Opravdu velký objevitel a Kapitán s výrazným K.