Trh marnosti: Román bez hrdiny přehled

15.09.2024

Marně jsem se snažila tu tlustou knihu přečíst (a to je vytištěná navíc malým písmem), rozvláčné, popisné a v podstatě nudné...

22.07.2024

Pozoruhodná kniha! Dlouhá, předlouhá – ale četl jsem poctivě slovo za slovem, protože mě to bavilo od začátku do konce. Ten závěr už sice byl trochu nastavovaný a vlažnější, ale musím hodnotit jako celek – a tak jinou známku, než 5* dát nemůžu.
Ač Dickensův vrstevník (roky narození 1811 a 1812), stál Thackeray vždycky tak trochu ve stínu svého slavnějšího, byť o rok mladšího parťáka-vypravěče.
Mnoho věcí je spojovalo – lišili se jenom v margináliích. Oba dva byli brilantními vypravěči, oba dva překypovali pochopením pro jedince srážené osudem, oběma byl blízký i soucit s uraženými a poníženými. Oba milovali humor a oba jím svoje příběhy bohatě kořenili (což může být překvapením pro ty, kdo klasiky 19. století obecně považují za suchopárné). Thackerayho a Dickense spojuje i jejich cit pro příběh a také vypravěčská rozmáchlost (Jarmark marnosti má kupříkladu přes 700 stran pokrytých odshora dolů malým fontem), za kterou nejspíš může skutečnost, že své romány psávali na pokračování do časopisů – a psaní „seriálu“ má logicky jiné zákonitosti, než psaní klasického románu (už třeba co se oné délky týče).
Autor předkládá čtenáři svůj realistický příběh o Jarmarku marnosti s nesmírnou lehkostí a vtipem a jeho vylehčenou metodu vyprávění bych s chutí doporučil mnoha současným „smrtelně vážným“ psavcům.
Za zmínku rozhodně stojí i čtivý literární styl, excelentní jazyk a precizní schopnost několika letmými slovy charakterizovat děj, prostředí i postavy („vytáhlá letitá semetrika“, „outěžkovitá putička snědé líce“ ap.).
Jistě, někdy se na hladině objeví třeba víc patosu, než je člověk 21. století ochoten akceptovat, někdy linku příběhu nečekaně zakřiví náhoda, někdy autorova žvanivost a radost z odboček nabyde na intenzitě, ale to jsou, vzhledem k rozsáhlosti románu, věci nepodstatné.
A ještě jedna zajímavost na závěr: protože se část děje odehrává na pozadí historické bitvy u Waterloo, troufám si tvrdit, že 99 % autorů by tuhle příležitost chytila za pačesy (viz třeba Tolstoj a jeho Vojna a mír s popisy bitev u Borodina a u Slavkova) a využila by ji k barvitému popisu válečné vřavy. Ne tak Thackeray! Ten zvolil zcela jiný postup: rozhodl se pozorovat a popisovat památnou bitvu očima obyvatel Bruselu, tedy pohledem lidí v týlu. Vlastní přípravy na boj, psaní dopisů rodičům a předbojových testamentů, loučení s blízkými, pochod městem v plné parádě a za zvuku hudby směr válečné pole - a pak už jenom sluchové vjemy v podobě vzdálené kanonády, rozporuplné zprávy z bojiště od mnohých „očitých svědků“, noc, strávená v nejistotě, a druhý den už první žebřiňáky s raněnými a další zprávy nejdřív o prohře a až následně o porážce „korsického tyrana a povýšence...“ Tenhle netradiční autorský pohled považuji za učiněný majstrštyk.
Doporučit? Nedoporučit?
Jeden kamarád moji četbu Jarmarku marnosti okomentoval slovy: „Člověče, to už je diagnóza, ty tvoje špalky“. Ano, touhle bichlí byste mohli z placu nahradit ulomenou nohu od sofa. Ale na druhou stranu, když je tlustá knížka, trávíte se svými knižními hrdiny dlouhé dny a večery – a to přece může být občas velice příjemné... :-)
Takže vlastně doporučit!
(A teď vzhůru na seriál!)