Umění života přehled

19.06.2020

Zygmunt Bauman sice přednesl zajímavé myšlenky a interpretace různých filosofických děl s poukázáním jejich dopadu na současnou "tekutě moderní" společnost, to ano, ale to zpracování! Na to, jak jednoduše pochopitelné jsou jednotlivé útržky, dohromady bohužel tvoří spletitý a pro čtenáře jednotně naprosto neuchopitelný celek. Nutno říci, že je opravdu těžké uspořádat vědění týkajících se tak obecných problémů jako je štěstí, svoboda či dokonce lidský život ve společnosti vůbec, proto můžeme Baumana vinit spíš toho, že si toho v tak malém prostoru vzal na bedra tolik. Nejdříve jsem jeho pokus o ukázání toho, že lidský život je něčím, co si tvoříme stejně jako umělci opracovávají umělecká díla, bral velmi pozitivně - jako takové obecnější navázání na Frommovo Umění milovat a v rámci filosofie samozřejmě na Sartra - sedělo mi i to propojení s hledáním lidského štěstí - provokativní otázka "co je na štěstí špatného?" opravdu člověka donutí přemýšlet a Bauman čtenáře v předmluvě vede tak, že opravdu začne zpochybňovat základní tezi většiny, ne-li všech etických systémů; v dalších 3 kapitolách následuje zmatek a u čtenáře jako jsem já částečně i rezignace. Předložených problémů, ale i tezí je v knize prostě až příliš a jejich řešení se často redukuje na pár citátů slavných filosofů a sociologů, které jsou někdy (u Nietzscheho) podle mě i dosti volně interpretovány. Plánuji v nejbližší době přečíst ještě jedno dílo Z. Baumana (když už jsem si jej vypůjčil), a tak doufám, že bude podáno přijatelnější formou než Umění života.
Nakonec mi přijde ironicky komické, že dílo popisující tekutou modernitu je dosti "tekuté". Těm, kteří nechtějí tuto tekutost podstupovat, bych v rámci sociologické četby doporučil něco "tužšího" - třeba Weberovu Protestantskou etiku a ducha kapitalismu s jasně definovanými termíny i okruhem toho, co se snaží vyzkoumat (další jevy "programově" ignoruje).

01.12.2015

Bauman je spíš filosof než spisovatel. Umění života je z velké části podobné Tekuté lásce, myšlenky se opakují, ale pořád je to dobré počtení vhodné k přemýšlení o životě. Ovšem knize hodně škodí, že není rozdělena na malé celky - mnohostránkové úseky u mě vedly k absolutní ztrátě pozornosti. (Tekutá láska se pěkně dělila po cca půlstránkových oddílech a snáze tak ubíhala) Pouze za formu tedy strhávám hvězdičku.