Tkalci saramyrští přehled

09.11.2018

Tak trochu jsem doufala, že se mi "Tkalci saramyrští" nebudou moc líbit, abych sérii nemusela dočítat v angličtině. Ovšem už první věty zhatily mé naděje - Chris Wooding se mi trefil do vkusu. Vytvořil pestrý svět, ze kterého je patrná inspirace japonskou kulturou, přidal zápletku ne snad vyloženě originální, přesto zajímavě podanou a bohatou na napínavé okamžiky i (poněkud očekávané) zvraty.
Postavy jsou různorodé, nešustí papírem, klaďasové mají své chyby a traumata, padouchy lze do jisté míry chápat, přinejmenším letmo zahlédnout jejich lepší stránku... a s hnusákem z nejhnusnějších je možné v návalech odporu pocítit nepatrný soucit. To se týká hlavních hrdinů, vedlejším hráčům se mnoho péče nedostalo - což nevadilo v prvních dvou třetinách příběhu, kdy do děje zasahovali minimálně, později už ano. Ke svým výhradám musím připojit také neuspokojivé řešení závěrečné krize (kéž by bohové nenasedali do strojů a raději spisovatelům vnukli dobré nápady).
Velkou pochvalu naopak zasluhuje autorův styl psaní, příjemně jitřící fantazii, místy až básnický, přesto perfektně čtivý. K tomu samozřejmě patří poklona a díky překladateli... kéž by podobně skvělou práci odvedl také tvůrce obálky. Jsem vnitřně přesvědčená, že chopit se tématu např. Jana Šouflová, vytvořila by patřičně atmosférické dílo, které by knihu prodávalo podstatně lépe než ta temná abstraktní zrůda s odpuzujícím účinkem. Jen takový smutný, bezvýznamný povzdech, no.
Stručné shrnutí: u "Tkalců saramyrských" si na své přijdou příznivci napětí, akce a dobrodružství, stejně jako ctitelé politického pletichaření a zákeřných intrik. Jedincům se slabšími žaludky tento román nedoporučuji, ale já, zvrhlík, se na pokračování těším.

Já se do knihy ne a ne začíst. Mhm. Vadí mi svět, který se tváří jako feudální Japonsko, ale přitom tam běhají blondýny a používají se jména, která japonská nejsou ani omylem. Nějak jsem ty reálie nemohla zkousnout. A vůbec celá ta kniha je divná. Od klišoidního začátku ala Hrdince vyvraždí celou rodinu, přežije jen ona a ukáže se, že jen ona je/může/umí bla bla bla, volně doplnit z libovolné podobné knihy. Hrdinové jsou, jak už psal Ben Nevis, takoví ploší. Pořád se jim něco děje, ale nějak se mi nepodařilo přijít tomu, a hlavně jim, na chuť.
Taktéž hlavní záporáci mi přišli podivní, s tou jejich potřebou mučit a týrat po každém rauši, aniž by to komukoli tak nějak moc vadilo.
No dočíst to ještě zkusím. Zatím proto bez hodnocení.