V ohromení a strachu přehled

10.11.2024

3,5*/5*
Pokud si autorka opravdu prošla za svého útlého dětství a rané dospělosti tím vším, co popisuje v knihách, divím se že si nešla skočit (stejně jako to popisuje tady v případě Japonců). Její psychiatr asi musí mít žně a je dobře, že se z toho všeho vypisuje. Strach a chvění se rozhodně řadí k tomu lepšímu, co jsem měla příležitost číst. Ale ruku na srdce... Její knihy, metafory a jednotlivé slovní obraty včetně výběru slov dokazují, že hranice mezi genialitou a bláznovstvím je opravdu tenká. Jednou si od ní zase něco přečtu. Ale přišlo mi, že kdyby míň přemýšlela nad blbostmi a vznešenými obraty a víc používala mozek a své znalosti Japonska a japonské kultury, nikdy by se nedostala do oné situace :-) Selský rozum občas stačí ke štěstí...

24.07.2024

90% - od toho dát 100% mě dělí jen fakt, že při čtení téhle knížky mi jako už tolikrát předtím v případě této autorky přišlo na mysl, jaká je škoda, že je kniha tak krátká. Já bych si totiž o jejím životě v Japonsku četla v rozsahu klidně pětkrát tak velkém.
To, s jakým nadhledem a sebeironií dokáže psát o belgické dívce, která si splní svůj sen a nastupuje na roční stáž ve firmě ve svém rodném Japonsku, aby záhy zjistila, že jí její západní přímá, otevřená a netrpělivá povaha neschopná podřídit se zaběhlým úzkoprsým pravidlům přivede z nepříliš prestižní pozice servírovačky kávy přes trhačku kalendářů, kontrolorku cesťáků až na záchodky na 44. patře s krásným výhledem, je pro mě prostě neodolatelné. Někdy se směju, často vrtím hlavou, ale nakonec je v tom vždy i kousek zamyšlení, když člověk ví, že tento rigidní systém pomalého postupu po firemním žebříčku a obrovský nápor práce japonské prosperitě spíš pomáhá, než že by ji brzdil v rozletu. A autorčiny úvahy nad osudem japonských žen reprezentovaných její krásnou leč pomstychtivou nadřízenou slečnou Mori jsou rozhodně zajímavé. Určitě od autorky zapátrám i po knihách, které jsem ještě nečetla.

"Obsah byl neuvěřitelně urážlivý. Panu Tenšimu i mně se dostalo všemožných jmen: byli jsme zrádci, hadi, podvodníci - a vrchol všeho - individualisti. Ve formě se odrazily četné aspekty japonských dějin: aby ten hanebný křik ustal, byla bych bývala schopna toho nejhoršího - vtrhnout do Mandžuska, perzekvovat tisíce Číňanů, ve jménu císaře spáchat sebevraždu, vrhnout se se svým letadlem na americkou pancéřovou loď, a možná i pracovat pro dvě společnosti Jumimoto."

Amélie: "Jisté je, že když se o problému nemluví, není naděje, že se vyřeší."
Pan Tenši: "Mně připadá daleko jistější, že když se o něm mluví, je velké riziko, že to situaci ještě zhorší."

"Tvou povinností je být krásná. Dosáhneš-li toho, krása ti nepřinese žádné potěšení. Jediné poklony, kterých by se ti dostalo, by byly od západních lidí, a my víme, že nemají dobrý vkus. (...) Tvou povinností je obětovat se pro bližního. Přesto si nepředstavuj, že tvá obětavost učiní šťastnými ty, pro než to uděláš. Umožní jim to nerdít se za tebe."

"Muž, který i nadále navštěvoval toalety ve čtyřiačtyřicátém, tím naznačoval: Mé podřízení vrchnosti je absolutní a je mi jedno, že ponižujeme cizince. Ti ostatně nemají v podniku Jumimoto co dělat.
Ten, kdo tam odmítal chodit, projevoval následující názor: Své nadřízené respektuji, ale nebrání mi to zachovat si vůči některým jejich rozhodnutím kritický postoj. Na druhé straně se domnívám, že pro Jumimoto by bylo výhodné zaměstnávat cizince na některých odpovědných místech, kde by nám mohli být prospěšní."