Václav IV. Sám sobě nepřítelem přehled

25.09.2017

Tak jsem si pěkně potrápila dušičku. Trošku jsem - já naiva - žila v tom, že Václav byl slaboch, ale hodný a mírný ( takový jak ho známe z filmu - pan Höger), holt nepřekročil stín svého otce, což od něj všichni čekali a tak prostě už neměl sílu dokazovat všem kolem sebe , že je to ON a ne otec. A ouha, ne nerozhodný, ale pohodlný, ne nešťastný, ale flegmatik a vlastně srab, který ne, že nemá sílu něco dokazovat, jemu to bylo vlastně jedno. Čechy asi opravdu miloval, ale nedokázal- a že na to páky měl, vždyť jeho všichni milovali, už jen proto, že byl synem svého otce , za kterého by Češi dýchali ( a dýchali by do dnes, co?) - kvůli své pohodlnosti udržet co nabyl. Hodně jsme se doma dohadovali i nad jeho vztahem k ženám. Jo, kamarádský přístup rozhodně, ale zpovědnicí by asi manželka být neměla, ne? Poradenský přístup- určitě jo, vždyť do dnes my holky máme dost rády, když se s námi doma ti naši páni tvorstva chtějí poradit, ale také čekáme, že důležitá rozhodnutí udělají chlapi sami a nebudou nám fňukat na rameni. Co je horší, než nerozhodný, nad vším bědující a věčně nespokojený muž - taková třtina větrem se klátící, vedle nás. Hodně mi to připomíná jednoho našeho porevolučního politika ( a teď mi došlo , vlastně i jmenovce) a jeho dopisy manželce z vězení, kdy ji prosí o rady nad svými milostnými vztahy k různým milenkám. Některé ty manželky vladařů a politiků musejí mít svatozář - tak jako Johanka , kterou národ český tak miloval. A teď mi opět došlo, že i tu manželku nejmenovaného politika náš národ miloval. Když zemřela, bylo smutno nám všem.
Kniha je napsána velice čtivě a poutavě, moc hezky se četla a ještě lépe se u ní, nad tím našim českým rozpolceným národem, přemýšlelo o minulosti.