Válka - Jeden rok války v Afghánistánu přehled
Sebastian Junger
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/153402/bmid_valka-jeden-rok-valky-v-afghanistan-xIm-153402.jpg
4
7
7
Renomovaný americký novinář (např. Dokonalá bouře) se ve své knize věnuje nejextrémnější situaci, ve které se člověk může ocitnout - válce. Sebastian Junger se od roku 2007 do roku 2008 pohyboval řadu měsíců s vojáky americké výsadkářské jednotky v afghánském údolí Korengal, které se považuje za jednu z nejnebezpečnějších frontových oblastí v boji s Talibanem .... celý text
Literatura faktu Literatura naučná Vojenství
Vydáno: 2012 , OmnibooksOriginální název:
War, 2010
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Válka - Jeden rok války v Afghánistánu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Neviem úplne presne popísať, čím ma táto kniha tak oslovila. Nie som milovníkom military, krutosti a ani testosterónový gepard. Asi to je neuveriteľná priamočiarosť, znalosť problematiky a autenticita. Vynikajúco napísané, či skôr opísané úseky životov niekoľkých vojakov tráviacich svoju misiu v údolí Korengal, v tom čase asi najnebezpečnejšom mieste na svete. Po prečítaní odporúčam si pozrieť film Restrepo (nie naopak), na webe sa dá nájsť aj s českým dabingom.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Válka - Jeden rok války v Afghánistánu v seznamech
| v Přečtených | 12x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 5x |
| v Chystám se číst | 12x |
| v Chci si koupit | 5x |
Autorovy další knížky
| 2000 |  Dokonalá bouře |
| 2012 |  Válka - Jeden rok války v Afghánistánu |
| 2017 | Kmen - Všichni chceme někam patřit |
| 2003 | Oheň aneb Tango se smrtí |
Jednou jsem byl na autobusovém nádraží v Denveru - nádraží Greyhoundu jsou dost osobitá místa, a cestující dost osobití lidé - svědkem jakéhosi "náboru" do armády: voják s kšiltovkou nasazenou tak, že mu nebylo vidět do očí, se chvástal, jak je dobrý, jak je armáda dobrá, jak je Amerika nejlepší a podobný kecy. Chtěl jsem odejít, ale něco mě tam drželo, nějaké zhnusení, které jsem v USA mimo New York prožíval nepřetržitě, ale tady dosáhlo zdaleka nejvyššího bodu. Poslouchal jsem ho a nějak si to zaznamenával na papír (ty poznámky už nemám). Ani české vojáky nemám rád, pár jich (bývalých i současných) kolem sebe mám, armáda dokonale vymývá mozky, tady i tam, ale přece je to nesrovnatelné. Amerického vojáka bych ve své blízkosti mít nemohl. Takže: nemám rád vojáky, armády, války.
No, co jsem to vlastně chtěl říct... Tahle scéna se mi vybavila hned na prvních stranách – a do konce jsem se jí nezbavil. Tedy pokud se píše o vojácích, uvádí se jejich výroky atp., ano, je to zajímavé, protože jsem se nikdy o nic podobného nezajímal, ale v zásadě se mi to hnusí. Občas se objeví pár vět o něčem jiném, o místních lidech a mezi řádky vlastně o čemkoliv, a to je mi mnohem bližší (proto mám rád knihy Eda Vulliamyho, v češtině tragicky přehlíženého).
Překlad na úrovni Google překladače – ne že by bylo snadné přeložit mluvu amerických vojáků, ale určitě ne nemožné. A některé věty je třeba si vrátit zpátky do angličtiny, aby člověk pochopil jejich smysl. Překladatel je zároveň vydavatelem, což o něčem vypovídá. (Zpřístupnění knihy českým čtenářům je samozřejmě skvělé, ale v jaké podobě...)
A začal jsem nenávidět slovo "doslova", ve většině případů je doslova zbytečné a v této knize je použito doslova téměř na každé straně.
Jungera jsem objevil (znal jsem jen jméno) před měsícem díky recenzi jeho nejnovější knihy v The Guardian, měl jsem snad zvolit tu nebo jinou z těch vydaných v češtině, ale zvolil jsem první, na kterou jsem v antikvariátu narazil. Tak příště.