Venuši dát hlavu do dlaní přehled
Jaroslav Seifert
https://www.databazeknih.cz/img/books/9_/3/venusi-dat-hlavu-do-.jpg
4
21
21
Kdybych tě viděl nahou na dně vany s koleny v těsném semknutí, tvé tělo by se podobalo psaní uprostřed s černou pečetí. Výsostný lyrik, nositel Nobelovy ceny Jaroslav Seifert je asi nejznámějším českým poetou. Vytvořil si vlastní styl, jehož středobodem byl Eros a milostný cit vztahovaný postupně ke všem ostatním oblastem reality. Tradiční formy i zpracování odvěkých archetypálních námětů dovedl k dokonalosti. Výbor s názvem Venuši dát hlavu do dlaní vychází z básní právě z této Seifertovy nejznámější polohy virtuozní milostné poezie.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Venuši dát hlavu do dlaní. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
Básně Jaroslava Seiferta, to je moje srdeční záležitost. Jsou něžné, lidské, upřímné... Moc mě mrzí, že nemůžu ocenit tuto knížečku plným počtem hvězdiček. Básně jsou skutečně krásné, ale výtvarná stránka se podle mého názoru poněkud nepovedla. Představovala bych si něžné, lehké ilustrace a ne černobílé tvrdě působící koláže.
"Vždy musíš něco ztratit
a něčeho se vzdát,
je líp se nenavrátit
a jenom vzpomínat."
(str. 49)
Básně jsou skutečně krásné, kouzelné... Ale ty ilustrace, to je docela hrůza a i celkové uspořádání a výběr básní celé sbírce ubírá na kráse, což je opravdu škoda, protože básně samotné by si zasloužily hvězdiček 5+, ale celkový dojem sbírky mi to okouzlení kazí...
Související novinky (1)
Rivalové, Jen čas ukáže a dalších 70 knižních tipů (15. týden)
10.04.2022
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Venuši dát hlavu do dlaní v seznamech
| v Přečtených | 30x |
| ve Čtenářské výzvě | 6x |
| v Doporučených | 1x |
| v Mé knihovně | 11x |
| v Chystám se číst | 5x |
| v Chci si koupit | 5x |
Autorovy další knížky
| 1925 |  Na vlnách TSF |
| 1999 |  Všecky krásy světa |
| 1950 | Píseň o Viktorce |
| 1984 | Býti básníkem |
| 1952 | Šel malíř chudě do světa |
“A celý můj život na svém konci
už je jen rychlá jízda ve vlaku:
Stojím u okna vagónu
a den po dni
ubíhá do včerejšků
k černým chmurům smutků.
Chvílemi se bezradně chytám
i záchranné brzdy.
Snad ještě jednou zahlédnu ženský úsměv,
který se zachytil jako utržený květ
na řasách očí.
Milostná poezie jak má být.
Připojuji se však k předchozím komentářům, zvolené koláže vůbec nepasují ke křehkým krásným básním.