Věřil jsem, že to musí jít lepší cestou přehled
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544585/bmid_veril-jsem-ze-to-musi-jit-lepsi-cestou.jpg
5
19
19
Jak překročit hranice nemožného? A proč jsme světová špička v léčbě dětské leukémie? Knižní rozhovor spisovatelky Petry Dvořákové s profesorem Janem Starým se obrací k nejdůležitějším momentům jeho života - od studia medicíny přes osudová setkání až po klíčová rozhodnutí, která vedla k zásadním zvratům v léčbě dětské leukémie u nás. Autorka mapuje jednotlivé kroky Jana Starého, které se v polovině osmdesátých let semkly v první léčebné úspěchy, kdy leukémii skokově překonalo až šedesát procent dětí. Zastavuje se u fascinujícího příběhu první transplantace kostní dřeně dítěte, kterou profesor Starý uskutečnil v den generální stávky v roce 1989. Prizmatem vlastní zkušenosti s onkologickým onemocněním dítěte nahlíží autorka až do současnosti, kdy je úspěšnost léčby dětí s leukémií téměř devadesátiprocentní a díky práci Jana Starého a jeho spolupracovníků jsme se stali světovou špičkou v oboru. Vyprávění životního příběhu tohoto lékaře je prodchnuto jeho lidstvím, laskavostí a hlubokou empatií ke každému člověku.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Věřil jsem, že to musí jít lepší cestou. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
4.2. Světový den boje proti rakovině
V České republice je a bylo vždy mnoho vynikajících lékařů v různých medicinských oborech.
Je mi velmi líto, že jim není věnovaná zasloužená pozornost, z mého pohledu je to čirý nevděk a neúcta celé naší společnosti ke skutečným hodnotám.
Paní Dvořáková nás formou rozhovoru seznamuje s panem profesorem Janem Starým a já jsem se ve vzpomínkách díky tomu vrátila do svého dětství a dospívání.
Lítání venku, čtení dobrodružné literatury a později bigbít ( u mě Radio Luxembourg) a dnes vyhledávání hudebních vykopávek a návštěvy koncertů ( Paul Mc Carty i Leonard Cohen také).
Ano i já miluji turistiku, ale před ploužením se krajinou na běžkách ( nemohu to ve svém případě nazvat běháním) také dávám přednost sjíždění sjezdovek.
A kouření? S tím jsem na rozdíl od pana profesora neskončila. Ale to jistě přijde s věkem, přibývajícími chorobami a ostrakizací kuřáků na všech frontách.
" To je zajímavý, že i inteligentní lidi přestanou kouřit teprve, až když mají malér". A že určitě přijde...
Vzpomínky na doby studia, bydlení na koleji, první rok v Praze....ach jo, to byly časy. Ale " medina" byla nejnáročnější.
Studenti opravdu dřeli v pravém slova smyslu.
Ii. část knihy se jmenuje Na prahu naděje a pojednává o konci studentských let a vstupu do pracovního procesu....
Musela bych opsat celou knihu o skromném člověku, pediatrovi a boji s leukemií.
Doporučuji všem a děkuji paní Dvořákové i za povídku Magdička, která je o socialistickém zdravotnictví a jedné velmi nemocné holčičce. Strhující a dechberouci příběh.
ALE:
Byla první!
" Když jsem začínal, tak na leukémii skoro všechny děti zemřely. Dnes skoro všechny přežijí".
prof. MUDr. Jan Starý, DrSc.
Autobiografie a zdravotnictví jsou dva žánry, které když se spojí, většinou skončí u mě na nočním stolku. Dalo by se dokonce říct, že jde o spojení mých dvou nejoblíbenějších žánrů vůbec. Proto, když jsem uviděla tuto knihu, přemohla mě zvědavost. Jméno pana profesora mi před předčtením knihy nebylo známé a já se rozhodla, že to musím napravit.
Jako laikovi mi přijde dětská onkologie jako jeden z nejnáročnějších oborů medicíny. Nedovedu si představit, jak náročné to musí být pro rodiny, jejichž dítě postihne onkologické onemocnění. Kolik bolesti a trápení si musí vytrpět oni, ale i dítě samotné.
O to víc potom obdivuji lidi jako je pan profesor Jan Starý. Člověka, který se dětským pacientům věnuje a pomáhá jim v jejich cestě. Uklidňuje a naslouchá. Kniha popisuje život pana profesora, jeho dětství, pohnutky, které ho vedly ke studiu medicíny, příběh první transplantace kostní dřeně dítěte a další zajímavé okamžiky jeho profesního života.
V knize nechybí i spousta příběhů u kterých jsem mnohdy měla slzy na krajíčku. A jindy jsem jen četla s otevřenou pusou.
Nemohu zde nezmínit ani mou oblíbenou autorku knihy – Petru Dvořákovou, která má k této knize velmi osobní vztah. Kniha je napsaná opravdu skvěle a jde o téma, které by se rozhodně mělo šířit společností.
Přijde mi pošetilé podobné knihy hodnotit, proto Vám pouze vřele doporučím její přečtení. Věřte mi, že nebudete litovat. Panu profesorovi i autorce – klobouk dolů.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Věřil jsem, že to musí jít lepší cestou v seznamech
| v Přečtených | 20x |
| ve Čtenářské výzvě | 4x |
| v Mé knihovně | 2x |
| v Chystám se číst | 25x |
| v Chci si koupit | 7x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Tohle je prostě legenda a úžasný člověk! Toto jsou právé hvězdy a osoby hodné úcty. K tomu není co víc říct.