Věřil jsem, že to musí jít lepší cestou přehled
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544585/bmid_veril-jsem-ze-to-musi-jit-lepsi-cestou.jpg
5
6
6
Jak překročit hranice nemožného? A proč jsme světová špička v léčbě dětské leukémie? Knižní rozhovor spisovatelky Petry Dvořákové s profesorem Janem Starým se obrací k nejdůležitějším momentům jeho života - od studia medicíny přes osudová setkání až po klíčová rozhodnutí, která vedla k zásadním zvratům v léčbě dětské leukémie u nás. Autorka mapuje jednotlivé kroky Jana Starého, které se v polovině osmdesátých let semkly v první léčebné úspěchy, kdy leukémii skokově překonalo až šedesát procent dětí. Zastavuje se u fascinujícího příběhu první transplantace kostní dřeně dítěte, kterou profesor Starý uskutečnil v den generální stávky v roce 1989. Prizmatem vlastní zkušenosti s onkologickým onemocněním dítěte nahlíží autorka až do současnosti, kdy je úspěšnost léčby dětí s leukémií téměř devadesátiprocentní a díky práci Jana Starého a jeho spolupracovníků jsme se stali světovou špičkou v oboru. Vyprávění životního příběhu tohoto lékaře je prodchnuto jeho lidstvím, laskavostí a hlubokou empatií ke každému člověku.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Věřil jsem, že to musí jít lepší cestou. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Autorka napsala knihu rozhovor s profesorem Janem Starým. Kapacitou v oboru dětské onkologie a leukémie.
Kniha začíná otázkami na jeho dětství a studentský život. Posléze jeho začátky na medině a postupná kariéra lékaře, vědce a profesora nových mediků.
Začátky v 70 letech 20 století nebyly nic moc. O leukémii se mnoho nevědělo, komunistická době tomu nepřispívala, nemohlo se cestovat a učit se na kongresu od zahraničních lékařů, kteří byli v mnohém napřed. Nebyli léky ani mnoho prostředků na výzkum.
Nevzdal to, stále se něčemu novému učil a vzdělával se. Po revoluci 1989, kdy se otevřely brány do Evropy, mohl začít spolupracovat s kolegy v zahraničí. Jezdil na vědecké kongresy, psal články, studoval případy svých pacientů a učil se z chyb. Vedl statistiky, prosadil transplantaci kostní dřeně, která v Čechách nebyla schválená a začal jí provádět u svých pacientů.
Byl více v práci než doma. V zahraničí, v laboratoři, na klinice. Toto povolání nejde brát jen jako zaměstnání. Je to především poslání a talent, který nemá každý. Petra Dvořáková dala rozhovoru svůj spisovatelský um a vyšla z toho kniha, kterou si přečte rád i běžný laik. Nebo rodiče pacientů, kteří uvidí velkou naději u svého dítěte na vyléčení. Medicína udělala a stále dělá velké pokroky ve vědě a v léčení.
Kniha se mi líbila včetně doslovu autorky. Děkuji za takové rozhovory!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Věřil jsem, že to musí jít lepší cestou v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 7x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Knihotéce | 2x |
| v Chystám se číst | 10x |
| v Chci si koupit | 2x |
Autobiografie a zdravotnictví jsou dva žánry, které když se spojí, většinou skončí u mě na nočním stolku. Dalo by se dokonce říct, že jde o spojení mých dvou nejoblíbenějších žánrů vůbec. Proto, když jsem uviděla tuto knihu, přemohla mě zvědavost. Jméno pana profesora mi před předčtením knihy nebylo známé a já se rozhodla, že to musím napravit.
Jako laikovi mi přijde dětská onkologie jako jeden z nejnáročnějších oborů medicíny. Nedovedu si představit, jak náročné to musí být pro rodiny, jejichž dítě postihne onkologické onemocnění. Kolik bolesti a trápení si musí vytrpět oni, ale i dítě samotné.
O to víc potom obdivuji lidi jako je pan profesor Jan Starý. Člověka, který se dětským pacientům věnuje a pomáhá jim v jejich cestě. Uklidňuje a naslouchá. Kniha popisuje život pana profesora, jeho dětství, pohnutky, které ho vedly ke studiu medicíny, příběh první transplantace kostní dřeně dítěte a další zajímavé okamžiky jeho profesního života.
V knize nechybí i spousta příběhů u kterých jsem mnohdy měla slzy na krajíčku. A jindy jsem jen četla s otevřenou pusou.
Nemohu zde nezmínit ani mou oblíbenou autorku knihy – Petru Dvořákovou, která má k této knize velmi osobní vztah. Kniha je napsaná opravdu skvěle a jde o téma, které by se rozhodně mělo šířit společností.
Přijde mi pošetilé podobné knihy hodnotit, proto Vám pouze vřele doporučím její přečtení. Věřte mi, že nebudete litovat. Panu profesorovi i autorce – klobouk dolů.