Verše psané na vodu přehled
Bohumil Mathesius
Starojaponská pětiverší, z japonského originálu vybrala a přeložila dr. Vlasta Hilská, přebásnil Bohumil Mathesius.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Verše psané na vodu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (33)
Krásné, skutečně poetické a moudré. Japonskou poezii jsem neznala a velmi mě začíná zajímat. Ráda bych si přečetla celé Manjóšů, pokud se k němu někdy dostanu. Na čtení musí mít člověk klid a rozjímat, přemýšlet. Nelze číst narychlo bez hlubší myšlenky. Nebo alespoň mě to nešlo.
„Prastaré město,
císařské město,
zpustlé teď město – Naro!
Jako dřív stejně přec jasné barvy máš,
jako dřív věčně přec tryská jaro!“
Je mi upřímně líto, že Bohumil Mathesius přebásnil asi jen 80 z 1 100 tank sbírky Kokinšú. Člověk si nad ní uvědomí, že japonskou poesii potřeboval, aby byl jeho vnitřní život kompletní. :) A také že mu z ní Mathesiova milost uštědřila almužnu, jenže zbytek zůstává navždycky za kulturní bariérou.
„Tolik jsem naříkal, tolik jsem plakal,
provlh jsem slzami! – Nešť!
Zeptá se tebe někdo – rukáv čím zvlhl,
odpovím: Déšť,
To byl jen lehký jarní déšť!“
Ostatně by mě zajímalo, jestli by křehká krása tank působila stejně i ve vědeckém (nebo uměleckém, ale nezrýmovaném) překladu. Ale protože se to nikdy nedozvím, dál obdivuji literatury středověké Asie prostřednictvím překladů, zejména Mathesiových... vydaných Odeonem... s obálkami v pastelových odstínech růžové a fialové.
V těchto překladech se japonská, čínská, korejská, indická literatura jeví spíš všelidsky, ozvláštněné jen střídmou mírou exotiky. Tady mě třeba zaujalo, jak často autoři spojovali zvuk cvrčka se smutkem. Muzicírují japonští cvrčci jinak než evropští? Zdá se, že nikoliv. Zato jsem se dočetla, že Japonci si cvrkání neasociují s létem, nýbrž s podzimem, což možná nostalgii jejich básníků objasňuje.
Hodně bylo řečeno o jemnosti japonské lyriky. Působí ještě čarovněji, když uvážíme, že Kokinšú vznikla v 10. století. V době, kdy Středo- a Západoevropané za hladomorů „lovili jeden druhého a navzájem se pojídali“ (jak píše kronikář). Kdy zmasakrovaná těla „pohanů“ ucpávala koryta řek. Kdy si elity sotva znovu osvojily umění číst, pozapomenuté od starověku do karolinské renesance. ... A po tom všem si uvědomit, že 10. století může znít i takhle:
„Na pustou cestu
napadal sníh,
zavál už stopy po kročejích:
Já jsem ta cesta, smutek je sníh,
kdo půjde kdy v mých šlépějích?“
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Verše psané na vodu v seznamech
v Přečtených | 188x |
ve Čtenářské výzvě | 25x |
v Doporučených | 17x |
v Knihotéce | 116x |
v Chystám se číst | 55x |
v Chci si koupit | 16x |
v dalších seznamech | 3x |
Autorovy další knížky
1960 | Zpěvy staré Číny (3 sbírky) |
1956 | Verše psané na vodu |
1939 | Zpěvy staré Číny |
1940 | Kdo to řekl? slovník citátů, hesel, přísloví a historických výroků |
1958 | Babí léto |
Nádherná kniha. Bohumil Mathesius byl vskutku génius. Je pro mě jedinečným vzorem.
SNÍH
Na pustou cestu
napadal sníh,
zavál už stopy po kročejích;
já jsem ta cesta, smutek je sníh,
kdo půjde kdy v mých šlépějích?
No nebere to za srdce?