Medúza: Tygra za ocas přehled

31.01.2024

(SPOILER) Nejlepší díl série. Medúza se podobá Kerberovi. Je to technologicky vyspělá totalitní společnost. Jen se zde mění těla místo toho, aby si lidé měnili těla. Občana je proto potřeba vychovávat a sledovat neustále, aby byl udržován spokojený a nevědomý. Protože když vás "wardeni" přizpůsobí zimě, proč by vás nepřizpůsobili i jiným podmínkám? Ale rozený Medúzan na takovou možnost nepomýšlí.

Tarin Bul byl jednou z uvěřitělnějších variací na tajného agenta. Jeho mise je nejzajímavější. Autor tentokrát rozvíjí myšlenku, že proměnlivost těl by vedla ke změnám pohlaví, protože v drsných podnebních podmínkách potřebuje společnost více žen než mužů. Logicky tak neexistuje zvýhodňování jednoho pohlaví, protože nemalý počet žen se jako muži narodil a i v dospělosti mohou lidé opakovaně prodělat změnu pohlaví dle aktuální potřeby rodinné jednotky. Přesto je společnost v konečném důsledku patriarchátem, protože jí vládne nejoplzlejší chlap v systému wardenova diamantu.

Po relativně svižném ději mise se dostáváme k rozřešení celé hlavní linie, což je část, na kterou celou dobu čekáme a za kterou zvedám hodnocení. Rozuzlení se mi líbilo. Úplný závěr mi pak přišel poněkud nedotažený. Ráda bych věděla, co se stalo s Tarinem a zda byly změny udělané na Ching Lu Kor doopravdy nezvratné. Všem ostatním dala kniha aspoň lehký náznak "a jak to bylo dál", jen zde nic. Zkusili to nebo si mám si myslet, že jistý agent si nechal Ass i Ching a všichni žili šťastně až do smrti? Přesto, kdybych si měla znovu přečíst půlku série, byl by to právě Kerberos a Medúza.

12.08.2019

Závěrečná kniha Chalkerovy tetralogie o vládcích Wardenových světů nám představuje poslední planetu Medúzu, kam je se svým tajným posláním vyslán agent Tarin Bul. Jeho mise je oproti těm předchozím poněkud zkrácena, neboť nás čeká poměrně rozsáhlý epilog, rozmotávající všechny záhady čtyř originálních planetárních světů, včetně onoho velkého tajemství ukrývajících se mimozemšťanů. Byť se nejedná o zcela původní myšlenku (podobné téma zpracoval ve své skvělé povídce Děti Slunce Jack Williamson už v roce 1934), funguje v kontextu děje velmi dobře a zcela přirozeně, bez krkolomných úhybných manévrů, nás přivádí do finále celé série. Bulova mise na Medúze pak baví stejně jako i závěrečné rozuzlení. Samozřejmě i tady se dočkáme opakování úvodní pasáže, v určitých momentech slovo od slova stejné s předchozími knihami, a nepomohlo ani její odlehčení a zkrácení. Myslím si, že tyto vstupy šlo napsat variabilněji, zajímavěji a tak, že by to nebylo otrocké CTRL-C/CTRL-V (ve třetí knize dokonce odpovědnému redaktorovi utekla výměna názvů planet, takže se dočteme, že Park Lacoch je vysazen na Kerbera místo na Charón - ostudné faux pas). Medúza je každopádně úspěšným završením výborné akčně-dobrodružné sci-fi série, která si udržela úroveň od první do poslední knihy.