• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Jack Laurence Chalker

Medúza: Tygra za ocas

„Nejlepší díl série. Medúza se podobá Kerberovi. Je to technologicky vyspělá totalitní společnost. Jen se zde mění těla místo toho, aby si lidé měnili těla. Občana je proto potřeba vychovávat a sledovat neustále, aby byl udržován spokojený a nevědomý. Protože když vás "wardeni" přizpůsobí zimě, proč by vás nepřizpůsobili i jiným podmínkám? Ale rozený Medúzan na takovou možnost nepomýšlí. Tarin Bul byl jednou z uvěřitělnějších variací na tajného agenta. Jeho mise je nejzajímavější. Autor tentokrát rozvíjí myšlenku, že proměnlivost těl by vedla ke změnám pohlaví, protože v drsných podnebních podmínkách potřebuje společnost více žen než mužů. Logicky tak neexistuje zvýhodňování jednoho pohlaví, protože nemalý počet žen se jako muži narodil a i v dospělosti mohou lidé opakovaně prodělat změnu pohlaví dle aktuální potřeby rodinné jednotky. Přesto je společnost v konečném důsledku patriarchátem, protože jí vládne nejoplzlejší chlap v systému wardenova diamantu. Po relativně svižném ději mise se dostáváme k rozřešení celé hlavní linie, což je část, na kterou celou dobu čekáme a za kterou zvedám hodnocení. Rozuzlení se mi líbilo. Úplný závěr mi pak přišel poněkud nedotažený. Ráda bych věděla, co se stalo s Tarinem a zda byly změny udělané na Ching Lu Kor doopravdy nezvratné. Všem ostatním dala kniha aspoň lehký náznak "a jak to bylo dál", jen zde nic. Zkusili to nebo si mám si myslet, že jistý agent si nechal Ass i Ching a všichni žili šťastně až do smrti? Přesto, kdybych si měla znovu přečíst půlku série, byl by to právě Kerberos a Medúza.“... celý text
— Zelený_Drak

---

Charón: Drak před branami

„Nejslabší díl série. Úvod jsem přeskákala. Pravidla planety mají relativně blízko k Lilith, takže se mi už po krátkém čase od přečtení tyto dvě planety trochu pletou. Děj mi také přišel dost podobný a ještě více na sílu odehraný, akorát tady tedy wardenův organismus dělá tu "magii" echt magickou. Pro mě se tak třetí díl stal jaksi nadbytečnou variací prvního.“... celý text
— Zelený_Drak

---

Kerberos: Vlk ve stádu

„Technické prostředí Kerbera mi bylo o něco bližší než feudální ráj na Lilith. Měla jsem náladu spíše na sci-fi než fantasy a Lilith se fantasy nebezpečně blížila. Na začátku mě docela zarazilo, že se autor rozhodl, že musí nutně udělat stejný úvod. Bylo mi ale jasné, proč to udělal a že to tedy udělá i u zbylých dílů, kde už to přeskáču. Jakmile se děj posunul na Kerberos, už to bylo dobré. Nejzajímavější na Kerberu není výměna těl jako taková, ale její společenské důsledky v dlouhodobém horizontu. Výměna těl umožňuje být skoro nesmrtelný. Ale má to odvrácenou stránku. Někdo nakonec vždy získá staré tělo, které už má poněkud krátkou životnost, že? Logicky se nabízí, že takový osud bude určen zločincům. Ale budete mít dost zločinců, kteří si zaslouží trest smrti nebo se to "zaslouží" bude nenápadně posouvat, až z toho bude skvělý nástroj k udržení diktatury? A bude těm zločincům mezi 15 a 30, aby jejich těla byla něčím, co chce řádný občan získat? A tak tu máme mateřství jako práci. Ale jakmile se pro něj jednou rozhodnete, už nikdy vám nedovolí dělat nic jiného. Každý rok jedno dítě, po roce odevzdat státu, když splníte kvóty, dostanete v době menopausy nové mladé tělo a pokračujete. Donekonečna. 40 % dětí je jen materiál na čerstvá těla. Rodina neexistuje. Lidé by zbytečně trpěli dilematy, zda přijmout nové tělo nebo ne, když by si více uvědomovali, že takové tělo nevyrostlo někde na stromě. A to by z nich dělalo horší občany Kerbera. Pěkná čistá dystopie. Důvod, proč knihu nehodnotím lépe je, že dějově je prostě příliš podobná prvnímu dílu.“... celý text
— Zelený_Drak

---

---

Lilith: Had v trávě

„První ze čtyř dílů mě vcelku příjemně překvapil. Kniha za 43 let nezestárla úplně nějhůř. Základní zápletka je docela dobrá. Velké mezihvězdné impérium (pardon konfederace) je ohroženo neznámými mimozemšťany. Je potřeba někoho poslat k pravděpodobným zrádcům lidského druhu, aby zjistil úplně všechno. Hrdina je klasický případ "jsem úplně nejlepší agent s povolením zabíjet", který už všude byl, všechno dokázal a nikdo ho nezlomí. To se dá číst, pokud vás zrovna tento typ hlavního hrdiny neskutečně neirituje. Bohužel, právě první díl nejvíc evokuje fantasy meče a magie. A autor tahá postavy po světě sem a tam tak, aby se mu to hodilo. Navíc jsem hned na začátku uhodla, kdo je vládce. Dojem tedy autor vylepšil až tím, že mě překvapil jednou událostí v závěru. Vlastně tím skóré vylepšil docela významně, protože čtenáři opakovaně naznačil, co se chystá a stejně jsem to přehlédla. Body dolů hlavně za to, že perfektní cvičený a pro svou úlohu zrozený superagent nejedná nijak nadprůměrně chytře a je autorem vláčen (chytré postavy jsou vždy problém... proč aspoň něco neprokouknul, když je tak chytrý, hm?). Po dočtení celé série jsem koukala i na zahraniční komentáře (čtu zpravidla jen nejnižší hodnocení) a přemýšlela jsem, proč mi (na rozdíl od jiných čtenářů) nevadilo, že na agenta s povolením zabíjet se vždy záhy přilepí nějaká krásná domorodka a nevadilo mi to ani u první knihy, kde dívku v nesnázích zaujalo především jeho nadprůměrné mužství. Normálně mi tato linka ve starších sci-fi jde pěkně na nervy, ale tady mi to nevadilo ani v jednom díle. Dospěla jsem k závěru, že to je tím, že dokonce i v Lilith, kde je počátek "romantické" linky nejvíce otázkou fyzické přitažlivosti, to nepůsobí nijak nuceně. Ani Ti, která z jistého důvodu nejvíc ze všech hlavních ženských postav série působí jako sexy doplněk, není napsaná tak pramizerně, jak tyto postavy obvykle bývají. Autor také poměrně obratně přidává do Diamantu téma rovnoprávnosti (nejen mužů a žen). Na Lilith jde o šlechtitelský projekt, kdy jsou dívky s určitým "magickým" talentem vybírány pro projekt "poroď mága". To je ovšem poměrně běžné téma ve sci-fi a fantasy, proto jsem to přešla téměř bez povšimnutí.“... celý text
— Zelený_Drak

---

Natvrdo připojený blboun

„Svět, kterému vládnou ženy a svět, v němž se lidé rodí v podobě kentaurů. Nad tím vším stále projekt virtuální reality Matouše Branda, který jakoby se vymkl z pod kontroly a žil si vlastním životem v nekonečném cyklu nepřetržitě se měnících realit, které s sebou vlečou padesátku "Vyvolených". Chalker nám v každém díle své trilogie představil jiný svět, jinou realitu, jiné výchozí parametry pro všechny zúčastněné. Hlavní postava Cory Maddox byl muž, žena, dítě a nakonec dokonce kentaur, přičemž ve všech podobách si vedl, jak nejlépe mohl. I ve třetím a posledním díle je houština událostí a zápletek dost bohatá na to, aby nebylo snadné dohlédnout cíle. Se všemi těmi inkarnacemi a reinkarnacemi je docela složité udržet si přehled o tom, kdo je kdo a na čí straně zrovna stojí. Postavě, které jste v předchozích dílech věnovali jen málo pozornosti, protože nebyla důležitá, na vás najednou vyskočí jako čertík z krabičky a začne určovat, co se bude dít dále. Nicméně je tu finále, a tak je potřeba dobrat se nějakého rozuzlení. Chalker se nenechal zlákat k nějakému bombastickému úhybnému manévru, ale pěkně logicky, civilně a poměrně srozumitelně nám podal výklad celé své vize Kraje divů. Líbí, nelíbí? Je to na vás...“... celý text
— ludek.n