Vrač přehled

13.05.2018

Ryšavého Cesty na Sibiř byly mistrnou zpovědí autora i realistickým záznamem ruského Dálného východu. Ve Vrači svou jinakostí atraktivní ruské prostředí zůstává, stejně jako vynikající autorův styl. Už ovšem tolik nevtáhne, i když stále baví a čte se dobře a plynule. Prostředí divadelníků mně není tak blízké, což se zřejmě promítlo do mého hodnocení. Přesto je to kvalitní četba.

Jedním darem mě kniha obohatila trvale: znovuobjevením (Gribojedov) slovního spojení "Hoře z rozumu." Asi nebudu sám mezi aktivními uživateli Databáze knih, kdo tím trpí :-)

12.05.2018

Slovníkem, příběhem a především atmosférou přímo esence ruskosti. Formálně jakoby přepis audiozáznamu, v němž se postava-vypravěč obrací na spisovatele-posluchače – hezká hra se čtenářem, může i nemusí být pravdivá. Gusevovo jednolité žvanění, které nedokáže téma udržet ani opustit, může být pro někoho ubíjející, ale mě nadchlo. Gusev je totiž přes svůj egoismus inteligentní, vzdělaný a citlivý pozorovatel, navíc umí nenuceně pobavit.
První část byla vynikající, sevřenější, postupně se vynořil jednotící příběh a několik vracejících se témat – a to samá zásadní, ale podaná s konverzační lehkostí stále opilejšího intelektuála. Druhá část je roztříštěnější, Gusev zahořknul a mluví víc ze své konkrétní pozice. Děj se zhruba drží vypravěčovy osobní historie, ale snaha o nahlédnutí do novodobých ruských dějin mi přišla povrchní, proud řeči se definitivně vylil z břehů a stal takřka nepojmutelným. Přesto ale fascinující čtení – chce se mi napsat poslech, protože Gusev opravdu zní přímo v hlavě.
Pro mě, jako člověka blízkého divadelnímu prostředí, byly divadelní analýzy nejen Čechova jednak zdrojem nesmírného pobavení, jednak vážného zaujetí – jsou přesné, detailní, citlivé. A Gusevova nepochybná stylizace příběhu je jen další hra, která může být skutečnější než skutečnost.