Zloděj životů přehled

12.08.2022

(SPOILER) Na téhle knížce je zcela evidentní, že byla psána v daleko kratším časovém úseku než díl první, a to s velkou pravděpodobností na popud nakladatele. Taktéž se zde zjevně počítalo s tím, že většina čtenářů, kteří se k sérii dostanou, ji začne číst až od druhého dílu. Protože úvodní kapitola silně připomíná seriálové "v minulých dílech jste viděli". Snaha přiblížit sérii novým čtenářům je samozřejmě pochopitelná, avšak šlo to pojmout daleko zajímavěji, než jen suchým shrnutím a flashbackem, který je akorát zkopírovaným textem z prvního dílu.

Opakující se motiv upírské rodiny, kterou musí hlavní duo porazit, na mě nepůsobil nijak negativně, ačkoli rozhodně nepopírám, že se jedná o klišé. Z psychologického hlediska vampýrských postav a fungování jejich rasy, je nicméně tato část v knize zcela v pořádku. Osobně bych však ocenil, kdyby tak byl detailně popsán Krysaříkův příchod do města a postupné vytvoření nové rodiny.

Doplnění tohoto úseku textu by totiž příjemně uhladilo schod mezi dlouhým vyprávěním o hlavní dvojici lovců a krátkým představením jejich zubatých nepřátel. Nová postava učenky Wyn se mi moc líbila a její zakomponování do příběhu na mě působilo opravdu příjemně. Co se mi naopak nelíbilo, byl elfí zabiják Sgäle, který mi v knize přišel nějak navíc a úseky s ním na mě působily hrozně šroubovitě. Poměrně velkým zklamáním byl pro mě tentokrát i Westiel, který se od poloviny knihy začal najednou chovat naprosto zmateně a jeho "temné plány" díky tomu přestaly dávat jakýkoli smysl.

Chvílemi mi to až připomínalo hodně špatnou herní seanci Dračáku, v níž polovina hráčů vůbec netuší, co má dělat, ale současně mají pocit, že jsou nepřemožitelní a super uber-cool jako upoutávka na nový update online videohry. Jinými slovy závěr knihy mě vůbec nepotěšil a hlavní záporák, jenž mi byl v prvním díle sympatický, zde klesl na úroveň Rakeťáků z anime sériálu Pokémon.

Korunu všemu pak nasadil příšerný překlad, u něhož se mi nechtělo věřit, že ho spáchala tatáž osoba, která měla na starosti první díl série. V textu se totiž vyskytuje nespočet blbostí jako např. "zalidněná místnost" nebo "uliční směs psa". V případě zbraní je např. původní výraz "crossguard" (záštita) přeložen jako "chránič meče". "Stiletto" bez ohledu na synonyma použitá v originálním vydání je vždycky jen "dýka". A půlelfova nová zbraň, která není ničím jiným než indickým katarem s prodlouženou rukojetí, se v překladu Kateřiny Niklové proměnila v jakýsi zmutovaný rýč, jenž se "rozšiřuje do oblouků" (v originále je to ovšem "tapering" = zužovat se) a mezi těmi pak cituji: "běží napříč jílec".

Posledním hřebíčkem do rakve je překlad barvy šatů upířích obětí. Všechny zavražděné měly v originálním znění úbor v barvě "lavender" (levandulová, odstín fialové). Překladatelka to ale jednou překládá jako fialovou, podruhé jako růžovou a nakonec jako žlutou! Hlavní hrdinové si nicméně i v českém překladu svorně notují, že útržky ze všech šatů jsou v totožné barvě. :D