Winnetou I přehled
Karl May
Slávny príběh o priateľstve, čestnosti a odvahe náčelníka Apačov Winnetoua a jeho bieleho brata Old Shatterhanda s ilustráciami Teodora Schnitzera. 66-048-73 Na severoamerickej pôde sa v minulých storočiach stretli v krutom boji dve plemená: červené a biele. Bieli prišli do Nového sveta so sladkým úsmevom na perách a červení ich privítali s otvoreným náručím. Ale neskôr sa k americkým brehom začali valiť prúdy vysťahovalcov z Európy: miesto sladkých rečí zahrmeli pušky, miesto znášanlivosti zavládla nenávisť. Rozpútal sa nemilosrdný boj o územie. Bola to, pravda, historická nevyhnutnosť, no mohlo sa to uskutočňovať bez krutosti a vraždenia. Hoci Karl May — autor románu Winnetou — v Amerike nebol, chápal nevyhnutnosť belošskej rozpínavosti, no chápal aj tragické položenie indiánskych kmeňov. Preto v tomto románe vyslovuje hnev a rozhorčenie, obžalúva ľudskú krutosť a bezcitnosť, bojuje proti nezmyselnému vraždeniu a rasizmu. Hlavní hrdinovia, Apač Winnetou a beloch Old Shatterhand, sú symbolom zbratania ľudstva, statočnosti, ozajstného priateľstva a hrdinstva. No prídu si na svoje aj čitatelia, ktorí túžia po romantike a dobrodružstvách, pretože dej tohto Mayovho románu je naozaj vzrušujúci.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1973 , Mladé letáOriginální název:
Winnetou, 1893
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Winnetou I. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (151)
Já jsem strašlivě zklamaná... Jsem zklamaná, protože jsem vyrostla na filmech, které jsem milovala a když jsem v dospělosti konečně přečetla knížku, zjistila jsem, že to tak vůbec nebylo. Že je ve filmu akorát půlka knížky a ještě překroucená. Jsem smutná, že to nebylo natočené tak, jak to vypráví kniha (alespoň v základních bodech viz Rattler vs Santer). Je to opravdu nádherný romantický příběh a jestli existuje dokonalý příklad lásky na první pohled, přátelské lásky, tak je to Vinnetou a Charlie.
Vždy som Vinnetua chcela prečítať. Podarilo sa mi to až v dospelosti s mojimi deťmi. Za čo som veľmi rada.
Všetkých nás to bavilo, veľkých aj malých. Bolo to dobrodružné, plné akcie a hodnotných ľudských vlastností. Česť, odvaha, statočnosť, hrdosť ...krásne.
Kdesi som čítala, že Karl May nikdy žiadneho indiána nestretol. Tak všetka česť, ak zvládol takto vyobraziť indiánov, ich život, postoje, len z toho, čo si naštudoval.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (2)
„Doufat je moc málo, my musíme mít jistotu. (Sam Hawkens)“
„Kdo nezabrání křivdě je stejně vinen jako ten, kdo ji spáchal.“
Kniha Winnetou I v seznamech
v Právě čtených | 13x |
v Přečtených | 1 856x |
ve Čtenářské výzvě | 154x |
v Doporučených | 112x |
v Knihotéce | 607x |
v Chystám se číst | 93x |
v Chci si koupit | 19x |
v dalších seznamech | 11x |
Štítky knihy
přátelství zfilmováno německá literatura Indiáni westerny Divoký západ Vinnetou Old Shatterhand dobrodružství hrdinové
Autorovy další knížky
1969 | Syn lovce medvědů |
1971 | Divokým Kurdistánem |
1970 | Pouští |
1968 | Černý mustang |
1981 | Poklad ve Stříbrném jezeře |
Filmy z šedesátek mají své kouzlo, ale s knihou toho nemají moc společného. Ale není to zdaleka taková katastrofa, jako mayovky z Blízkého východu. Na filmy se rád podívám (tedy ty s Lexem Barkerem), ale i když jsem první díl Vinnetoua četl snad dva roky po prvním shlédnutí stejnojmenného filmu, kniha se mi líbila ještě o něco víc. Ona výuka greenhorna Samem je úžasná, stejně jako popis osvobozování Vinnetoua bez pověření všemoudrého učitele Sama Hawkense. Pak odpovídá plus minus kniha filmu a film knize bez onoho Rosewellu (což mi v knize nechybí, městská pasáž je úlitba tehdejším westernům) a konec je rovněž velmi podobný.
Co mě překvapilo, byl rozdíl v popisu krajiny a tady musím říct, že s ohledem na oblast, kde sídlili Apači odpovídá naopak realitě víc film s Limským zálivem jako řekou Rio Pecos a vyprahlou krajinou. Ale je to jedno, baví mě to i dneska a ještě víc mě baví další (kratší díly). Inu, pan May uměl. Ať si kdo chce co chce říká. Nabubřelé odsudky u mě vyvolají tak maximálně pohrdavý úsměšek, inu greenhorni nejsou jenom v Americe šedesátých let předminulého století, ale i mezi námi a tady. Bohužel, žádný Sam Hawkins z nich nedostane nic. Zůstane jim jenom hloupé žvanění, předvádění se a podvědomí vlastní hlouposti a bezvýznamnosti. Howgh.