Dumy samotářského chodce na desíti procházkách přehled
Jean-Jacques Rousseau
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dumy samotářského chodce na desíti procházkách. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
"... strádání se lépe snášejí, když je o srdce lépe postaráno než o tělo."
J. Rousseau na sklonku života nachází klid a smíření. Filozof který byl pro starou společnost nebezpečný a radikální, a ironicky stejně nepřijatelný a odmítaný byl i novou generací osvícených revolucionářů. Nový věk rozumu, ale bez citu a srdce. To nebyla cesta kterou by šel, a tak skončil odvržený všemi, stíhaný paranoiou.
Nechte se okouzlit sny filozofa Rousseaua, na tichých osamělých procházkách přírodou. Mají vám hodně co říci.
Retrospektívne pohľady "cez rameno" vyrovnaného človeka, ktorý bilancuje svoj život sú vždy v mnohých ohľadoch inšpiratívne a poučné pre tých, ktorí vehementne netrvajú na tom, že ich poučí až životná empíria, učiteľ neúprosný. Obzvlášť človek ako Rousseau sa má za čím obzerať, totiž nebol človekom, ktorý by sa usadil a uspokojil so životom hodinára, po vzore svojho otca. "Koniec koncov v priznaní, že "sám neviem, čo chcem" , možno nájsť prísľub niečoho veľmi významného. Tí, čo vedia, čo chcú, zvyčajne chcú bagateľ a usilujú sa o menej hodnotné dobrá ako napr. bohatstvo", píše Lev Šestov a ja vychádzajúc z viac ako trinástich pokusov Jeana-Jacquea objaviť svoje poslanie medzi ľuďmi (živil sa ako rytec, lokaj, študent v seminári, hudobník, štátny úradník, roľník, učiteľ, pokladník, odpisovač nôt, spisovateľ a osobný tajomník) nemôžem nevidieť Rousseaua v slovách ruského filozofa. Takýto životný príbeh má veľa, čo ponúknuť aj mladému čitateľovi, ktorý ešte možno len spoznáva plody občasného kritického zamyslenia sa nad sebou samým. Z rezignovaných riadkov cítim, ako autor kvituje slovám: Staň sa iným! Neprestávaj to skúšať, bárs by sa ti spoločnosť vysmiala za to, že ťa živia aristokratky, bárs by si ľuďom nastavil zrkadlo a tak sa stal persónou non gratou, bárs by si pochybil pri výchove detí a zľakol sa zodpovednosti. Človek, by nemal otáľať s odhodlaním, pretože sa môže stať, že sa konečne odhodlá k činu, ale už nie sú sily, ktoré by napol. Myslím, že toto dielko, v prípade komplexnejšieho záujmu o francúzskeho filozofa, je potrebné čítať až na konci, prinajmenšom po Vyznaniach.
"Keď človek prestane dúfať, že raz nastane stav, po ktorom túži, ostáva žiť v spomienkach."
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dumy samotářského chodce na desíti procházkách v seznamech
| v Přečtených | 40x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 3x |
| v Knihotéce | 21x |
| v Chystám se číst | 28x |
| v Chci si koupit | 3x |
| v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1889 |  Emil, čili, O vychovávání |
| 1949 | O původu nerovnosti mezi lidmi |
| 2002 | O společenské smlouvě neboli O zásadách státního práva |
| 1978 |  Rozpravy |
| 1978 | Vyznání |
Rousseauovy vzpomínky se krásně čtou, hlavně způsob, jakým se dokázal těšit z přírody a botaniky mne velmi zaujal. Je pravda, že jeho prožívání nepochopení a ústrků, kterých se mu v životě dostalo, zavání paranoiou, i když věřím, že to tak opravdu pociťoval. Muselo být stresující být obětí takové vztahovačnosti, která ho nutila v každé banalitě hledat osobní útoky... Líbí se mi ponořit se do myšlení člověka žijícího v Paříži 18. století, kdy chodil na procházky do přírody a vesniček, které jsou dnes rušnými pařížskými předměstími...