Vyznání přehled
Jean-Jacques Rousseau

Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 1910 , Karel Stanislav SokolOriginální název:
Confessions, 1767
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vyznání. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)


Velmi zajímavý a věřím, že upřímný vhled do duše autora, který se zde nebojí přiznat i nepříliš lichotivé stránky své povahy. Kniha se mi četla dobře a umožnila mi utvořit si o Rousseauovi plastičtější obrázek.


"... kdežto já, který jsem se vždy pokládal a který se ještě dnes pokládám za člověka celkem vzato nejlepšího z lidí..."
Autor je nejenom sám sebou fascinovaný, což v případě autobiografie asi nemusí vadit, ale má úplně nerealistické mínění o své jedinečnosti a kvalitě, což mě při čtení rušilo opravdu hodně. A život si odehrává ve své hlavě. Rozlítostňuje nebo rozněžňuje se nad sebou, nad svým fantazijním prožíváním, zveličenými ctnostmi a idealizovanými představami o lidech, místech, vztazích. Zprohýbaná vemlouvavost Vyznání se odhalí, když o téhle knize vyprávíte a přijde na ty nejpřízemnější otázky: kde bydlel, čím se živil, jak vypadaly jeho vztahy, jeho rodinný život, co se stalo s jeho přáteli.
Ale je možné ji číst i tak, že tyhle věci člověk vnímá jako nepodstatné oproti odvážně nekonvenčnímu životnímu stylu a zajímavým, novým myšlenkám. Výsledný dojem pak bude určitě jiný než můj.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vyznání v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 32x |
v Doporučených | 2x |
v Mé knihovně | 31x |
v Chystám se číst | 40x |
v Chci si koupit | 7x |
v dalších seznamech | 4x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Štítky knihy
autobiografieAutorovy další knížky
1889 | ![]() |
1949 | ![]() |
2002 | ![]() |
1978 | ![]() |
1978 | ![]() |
Tohle bylo dlouhé. Bylo těžké udržet pozornost.
Autor mi přišel občas trochu panovačný směrem ke čtenáři, když ho nabádal, aby pochopil jeho chování a činy. Často mi přišlo, že fňuká nad vlastním životem a jeho nespravedlností.
Padalo tam šílené množství jmen a míst, kde bydlel, s kým se stýkal, že se v tom člověk snadno ztrácel.
Až příliš často popisoval vývoj svých vlastních děl, to byly asi nejnudnější pasáže. Občas jsem to musela přeskakovat. Zato jeho milostný život byl poměrně zajímavý.
Celkově popis jeho života byl fascinující, jak se postupně dostával k tomu, že ho lidi nenávidí a dokonce po něm házeli kamením. Kratší verze by byla mnohem lepší.