Božskí rivali přehled

včera

Takové knižní pohlazeni po duši. Citlivé, dojemné a poměrně pomalu plynoucí děj.

předevčírem

Celkový dojem
Kniha je příjemným čtením, které sice neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne. Skvěle poslouží pro překonání čtecí krize, ale zanechává po sobě zvláštní pocit neúplnosti. Čtení mě bavilo, těšila jsem se na nové momenty a emoce, ale po odložení knihy jsem cítila hlad – hlad po něčem, co v příběhu chybělo.

Svět a jeho vykreslení
Příběh nás vrhá přímo do válečného konfliktu, avšak orientace ve světě je obtížná. Víme například, že Oath leží 600 kilometrů od fronty, ale celková geografie a uspořádání světa zůstává nám dosti neznámé. Autorka si s vykreslením prostředí nedala příliš práce, což je velká škoda, protože se většina děje odehrává právě v místě bojů.

Božstvo a jeho role
V knize se dozvídáme, že kdysi proběhla nějaká obří btva. Bohové byli poraženi. zůstalo jich pět. Jeden z nich se probouzí a rozpoutá válku. Osud jiné bohyně je neznámý. Na začátku autorka naznačuje, že se bohy budeme více zabývat, například skrze legendy, ale brzy toto téma ustupuje do pozadí. Přitom Iris působí dojmem, že by měla touhu odhalovat pravdu o minulosti bohů.

Romantická linka
S romantickou složkou jsem spokojená. Autorka dala hlavním postavám dostatek času a prostoru, aby jejich vztah působil uvěřitelně. Láska zde nepůsobí nuceně, což oceňuji.

Postavy a jejich vývoj
Zde mám rozporuplné pocity. Některé postavy byly zajímavé, ale v příběhu se jen mihnou. Hlavní prostor dostává trio válečných zpravodajů a jejich hostitelka. Hodnotit jejich uvěřitelnost je složité, protože ve válce logika nefunguje běžným způsobem.
Zklamáním pro mě byla postava Romana. Jeho vývoj byl uspěchaný – z rivala se stal zamilovaný muž bez dostatečného vysvětlení. Věnovat mu více prostoru by rozhodně prospělo.

Děj a styl vyprávění
Příběh obsahuje několik klíčových momentů, které děj posouvají dál, ale zároveň je zahlcen nekonečným proudem myšlenek a emocí. To sice umožňuje hlubší emocionální prožitek, ale zároveň to autorka využívá jako zkratku – často čtenáře postaví před hotovou věc, aniž by udělala dostatečný narativní most.
Naopak mě velmi mile překvapilo vykreslení reality války, zejména scény z fronty. Některé pasáže mi dokonce připomínaly slavný román Na západní frontě klid. Jakmile došlo na okamžiky, kde jsme konfrontováni se zbytečným utrpením a zmařeným lidským životem, tak jsem nejednou smekla kloubouček nad tím, jak se to autorce podařilo vykreslit.

Závěr knihy
Kniha se nese v monotónním tempu s občasnými zvraty, ale na posledních dvaceti stranách dojde k prudké eskalaci děje. Autorka nás opět staví před hotovou věc bez dostatečné přípravy. Spousta otázek zůstává nezodpovězena, dějové linky jsou nedokončené a najednou se objeví i bůh, o kterém se dozvíme pár fun factů. Proč nebyl představen dříve? Proč neměl vlastní mezikapitolu?

Fantasy prvek a jeho využití
Přestože kniha obsahuje kouzelné psací stroje, bohy, bytosti a magické domy, fantasy prvek je spíše okrajový. Postavy k běžnému životu magii nepotřebují. Zdá se, že v další knize by magie mohla hrát větší roli, ale zde působí jako promarněná příležitost. Autorka se sice zaměřila hlavně na emocionální aspekty a válečné útrapy, ale mohla čtenářům poskytnout více informací o magii a bytostech tohoto světa.

Shrnutí
Kniha je čtivá a místy emocionálně silná, což svědčí o autorčině talentu pro práci se slovy. Na druhou stranu však působí nedotaženě a plná nevyužitého potenciálu. Mnoho věcí je jen naznačeno a čtenář dostává více otázek než odpovědí.
První díl série se tak spíše jeví jako výplňkový a záleží pouze na tom, jak moc si autorka dokázala po emoční stránce naklonit čtenáře, zda budou chtít pokračovat dál.

Verdikt: Milý YA román, ale mohlo to být lepší.