Zapomenuté světlo přehled
Jakub Deml
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69019/zapomenute-svetlo-69019.jpg
4
132
132
První necenzurované vydání z vídeňského nakladatelství. Podkladem pro reedici byl jeden z mála zachovaných necenzurovaných exemplářů, ironií osudu ppocházející z majetku soudce, který zabavení knihy nařídil. Zapomenuté světlo je jedna z nejznámějších knih Jakuba Demla, ten ji vydal vlastním nákladem v roce 1934. Kniha byla krátce po vydání zabavena úřady. Autor se proti tomu odvolal, kniha pak byla uvolněna, ale zůstalo v ní začerněno celkem devět pasáží. První necenzurované vydání pochází až z roku 1985. Zapomenuté světlo je souborem vzájemně propojených esejů. Jako jednotící prvek lze chápat osobu Bohumila Maliny Ptáčka, jehož pochvalný dopis knihu uvádí a na něhož Deml odpovídá. Na atmosféře knihy se podepsala smrt Pavly Kytlicové, Otokara Březiny a Marie Zezulové, selky, ke které měl Deml velice vřelý vztah. Lingvista Roman Jakobson o knize dokonce prohlásil: „Vedle středověkého Tkadlečka a díla Boženy Němcové nejtragičtější česká kniha.“ Deml si také neodpustil nejednu ironickou poznámku na adresu svých kritiků, katolického kléru nebo svých někdejších přátel – Josefa Floriana a Jaroslava Durycha. V roce 1996 vznikl volně na motivy knihy stejnojmenný film s Boleslavem Polívkou v hlavní roli. V roce 2008 uvedlo brněnské Divadlo U stolu dramatizaci díla v režii Františka Derflera.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zapomenuté světlo. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (33)
Jak toto dílo mohu hodnotit? Je to čiré šílenství, či naprostá autentičnost jedné duše? Snad spíše to druhé, jelikož skutečný blázen si svého bláznovství není vědom, ale ...
"Věřící člověk nepotřebuje vůbec žádného zázračného krvácení, žádných redakcí a žádných stigmat – stačí mu jeho vlastní bláznovství." (s. 13)
U Demla nelze přehlížet jeho jazykové mistrovství, ale kdyby v něm nebylo upřímnosti, bylo by to pouhé stylistické cvičení, ale Deml je svůj, Deml se nebojí ukázat čtenáři Demla, a Deml za to taky i trpěl ...
"Honem jsem ji dal obvázat a honem do auta a honem do nemocnice. Byl nejvyšší čas, ale ta milá selka se bránila a vzpěčovala: „Můj není doma a co řekne, že bez jeho dovolení jsem jela do špitálo?“ Hovno řekne a už ať jste pryč! povídám jí, své milé, na rozloučenou. Tož ji to přece neminulo, umírá skrze svini jako já. To mi projelo hlavou a ta moje svině je moje dobrá pověst. Pane B.M.P., máte ještě trochu trpělivosti?" (s. 49)
Tato kniha je velmi mnohovrstevná, čas již odnesl všechny ty problémy ne vždy příznivě přijatých nálad, které okolo sebe autor šířil. Osobně jsem si z této knihy pro praktický život odnesl jednu myšlenku (i když popravdě řečeno nevím, zda v knize skutečně je, každopádně mne během čtení této knihy napadla):
Pokud vím, že mohu člověku (či lidem) něčím prospět a cítím, že on (oni) o to stojí, tak bych měl udělat maximum pro to, abych mu (jim) tímto skutečně prospěl. Pokud ovšem on (oni) o to nestojí, tak bez ohledu na to, že jsem přesvědčen, že tím, že mne neposlechne (neposlechnou) dělají chybu, tak je zbytečné se zde jakkoliv angažovat. Za těchto okolností platí věta Jakuba Demla z knihy Zapomenuté světlo: "Polib mi p...l."
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zapomenuté světlo v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 225x |
| ve Čtenářské výzvě | 8x |
| v Doporučených | 15x |
| v Knihotéce | 53x |
| v Chystám se číst | 109x |
| v Chci si koupit | 22x |
| v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1934 |  Zapomenuté světlo |
| 2000 |  Moji přátelé |
| 1912 | Hrad smrti |
| 1914 | Tanec smrti |
| 1931 | Mé svědectví o Otokaru Březinovi |
„Přeju si jenom toho, aby ke mně nikdo nechodil, aby mne nikdo nenavštěvoval, aby mně nikdo nepsal, aby mně celý svět nechal na pokoji a jestli přece někdo mne miluje, aby si nechal svou lásku pro sebe a posílal mně jenom peníze.“
„Kdyby se mně všechny ženy celého světa vysraly na hlavu, odpustím jim tuto neslušnost pro jedinou ženu, která mně milovala, a mne, díky Bohu, milovalo více žen, ale nejvíce ze všech Pavla Kytlicová.“
Dílo, které je protkáno bolestí. Opravdu bolestné to číst. Taky docela schizo. S jistotou můžu říct, že Jakub Deml by miloval twitter. S jistotou můžu říct, že v mé hlavě neupadne do zapomnění.
„Není nic smutnějšího než lampa za bílého dne, kterou zapomněli zhasnout.“