Závod s časem (99 nejrychlejších fejetonů) přehled

24.09.2024

Terezu Boučkovou mám ráda, doporučuji tedy tuhle knížku těm, kteří to mají nastavené taky tak. Protože tohle nejsou fejetony, spíš komentáře, úvahy nad různými kulturními a politickými událostmi. Velmi osobní úvahy. Nijak vtipné, vypointované jen někdy. A „nejrychlejší“ se mi občas krylo se „spíchnutými horkou jehlou“. Ale – viz má první věta – kdo má TB rád, toho budou její náhledy na život zajímat. Já s ní jen málokdy nesouhlasím, často s ní vyloženě souzním. Nelituji čtení.

Nic proti autorce a jejímu stylu psaní nemám, spíše naopak. Ale tato kniha byla šílená. Nestává se mi běžně, že knihy nedočítám, naopak se je snažím dočíst za každou cenu, ale zde to prostě nešlo.

Ve fejetonech se skáče mnohdy od tématu k tématu, jak asociace autorce vytanou na mysli, mnohdy je ve fejetonu obsažen konkrétní zážitek (např. konkrétní divadelní představení v konkrétním divadle), což prostě není nadčasové a tak zůstane mnohými čtenáři nepochopeno a obsah fejetonů je vlastně o ničem. Jen Vás štve, že jste očekávali nějaký závěr fejetonu, který rozhodne o tom, že rozhodně stálo za to si jej přečíst, ale ejhleono to závěr nemá.

Pro vrstevníky autorky možná skvělá příležitost vrátit se zpátky do minulosti, ale s ohledem na ty asociace si nejsem vůbec jistá.

Dostala jsem se na stranu 70 a kvůli čtenářské krizi a nedostatku času na čtení (tudíž škody číst knihu, která mi nesedla) jsem to vzdala. Napřed jsem si zkusila přečíst i fejetony z druhé poloviny knihy (proto si dovoluji hodnotit) a až pak jsem knihu nechala s poměrně klidným svědomím být.

Ovšem stále to bude kniha, kterou jsem nedočetla, což mě mrzí, ale holt se nedá nic dělat.

Věřím, že své čtenáře si kniha ovšem najde, jehož důsledkem jsou i kladné recenze pode mnou. I proto chci knihu dát do knihobudky, ať si ji může přečíst čtenář, který dokáže knihu ocenit více, než já.