Zdroj přehled
Ayn Rand (p)
Ayn Randová v románu Zdroj (1943) poprvé naplno uplatnila svou originální literární vizi a nastínila vlastní filozofický směr, který později nazvala objektivismus. Kniha se po vydání dočkala okamžitého komerčního úspěchu a je dnes považována za klasiku. V roce 1949 byl román zfilmován s Garym Cooperem v hlavní roli. Děj sleduje kariéru i milostný život mladého geniálního architekta, který si stojí pevně za svými zásadami a neúnavně čelí tlaku veřejnosti, jež se ho snaží zlomit a přimět ke konformitě. Randová v románu otevírá řadu zásadních témat, která později rozpracovala esejisticky v knize Ctnost sobectví (1964) nebo beletristicky ve svém nejznámějším díle Atlasova vzpoura (1957). Jejím cílem je ukázat, že morálním a správným smyslem života jednotlivce není stádnost a sebeobětování ve prospěch ostatních a společnosti, nýbrž dosahování vlastního štěstí na základě nezávislého myšlení a sledování svých racionálních zájmů.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , DokořánOriginální název:
The Fountainhead, 1943
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zdroj. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (54)
Před asi 6 lety jsem četl Atlasovu vzpouru a přijímal jsem ji zcela nekriticky. Poté jsem musel uznat, že to dílo není tak kvalitní, jak by mohlo být.
Od samého počátku jsem si říkal, že ke Zdroji nebudu přistupovat stejně. Znám filosofii i názory Ayn Randové, ale i tak musím říct, že mě kniha vtáhla rychle do děje a opět jsem se zcela nechal pohltit životní filosofií hlavní postavy - Howarda Roarka. Zdroj je filosofický román. Vykresluje boj jednotlivce proti společnosti, která je tvořená zejména lidmi, kteří žijí z "druhé kapsy". V tomto je velmi dobrá. Plný počet hvězdiček opět nedávám pouze kvůli literárnímu umu autorky. Postavy jsou spíše plytké, zcela postrádají citovou stránku a oproti tomu záporné postavy jsou vždy naprosté kreatury. I to je pro styl Randové spíše běžné.
Osobně jsem rád za to, že jsem si Zdroj přečetl. Je to kniha, na kterou rozhodně nezapomenu a jsem vděčný za to, že jsem se sice neztotožnil s autorčiným způsobem vyprávění, ale bylo mi ctí moct u této knihy přemýšlet o světě.
Intelektuální, filosofická a velmi estetická kritika kolektivismu z prostředí newyorských architektů 20.-30. let 20. století. Líbilo se mi sledovat postavy, protože byly všechny do jedné tak patologicky strukturované, že to bylo prostě zajímavé. V hodně jejich motivů nebo reakcí jsem nedokázala věřit, že by vůbec mohly tak vypadat. A několikrát jsem v průběhu narážela na přesvědčení, že určitá autorčina filosofická koncepce něčeho (např. “sobectví” x “altruismu” v Roarkově závěrečné řeči u soudu) je velmi křehká prostě proto, že si autorka sama ty pojmy definovala tak svévolně, ale kdybychom je definovali jakkoli jinak, už by se ta koncepce nesetkávala s realitou. Jinak moc oceňuji estetičnost toho díla, i to, že je z prostředí architektů, je v tom pro mě dosud něco neotřelého, možná bych jen uvítala přesnější popisy konkrétních Roarkových budov, zůstávaly pro mě jaksi neuchopitelné.
Související novinky (1)
Prostě já, Bouře a běs a další knižní novinky (41. týden)
06.10.2024
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zdroj v seznamech
v Právě čtených | 18x |
v Přečtených | 325x |
ve Čtenářské výzvě | 33x |
v Doporučených | 71x |
v Knihotéce | 167x |
v Chystám se číst | 488x |
v Chci si koupit | 103x |
v dalších seznamech | 16x |
Autorovy další knížky
2014 | Atlasova vzpoura |
2004 | Atlas pokrčil plecami I. |
2018 | Ctnost sobectví |
2004 | Atlas pokrčil plecami III. |
2004 | Atlas pokrčil plecami II. |
Takto má vypadat velký román! Nejen rozsahem, ale hlavně myšlenkami. Utkvěla mi v hlavě třeba situace, kdy samolibý kritik Toohey chce od hlavního hrdiny vyzvědět: "Co vy si vlastně mě myslíte?" A dostane zcela neočekávanou odpověď: "Ale já o vás vůbec nepřemýšlím." To je přeci super stěrka pro každého egouše :)