Zimní lidé přehled

předevčírem

Wow. Za mě naprosto nečekané PECKA! Pomalý rozjezd, hodně postav, různé časové osy... a pak si to sedá, dává smysl a nakonec: opravdu výborná kniha. Horory nemám rád, tohle je spíše takové mysticko-tajemné a ano i trochu děsivé. Určitě dám i další knížky od autorky. Audikniha je výborná, Jitka Ježková je TOP vyprávěčka a zde jí to sedlo na tisíc procent.

06.12.2024

Knihu mám doma už dlouho a poslední měsíc jsem ji pořád brala do ruky až na ni nakonec řada přišla.
Ze začátku jsem byla zmatená a musela se občas vracet trochu zpátky, protože jsem měla chaos v postavách - jaký je nebo není mezi nimi příbuzenský vztah. Pak ale stačilo dávat trochu víc pozor - soustředit se, a brzy jsem pochopila a udělala si v tom v hlavě pořádek. (Byla jsem zmatená i věkem Sáry, asi protože začala deník větou: "Bylo mi devět, když..." A začala vyprávět o tom, co se jí v tom věku stalo, takže můj mozek si prostě řekl, že teď je to malá holčička...)
Co se týče příběhu, když si ho přehraju zpětně, je velmi propracovaný, nápaditý a čtivý. Spíš než jako horor bych ho označila jako "mysteriózní". Myšlenka a nápad jsou skvělé. Autorka si s tím opravdu dala práci. Každá postava má svůj důvod a líbí se mi, jak a kam je jejich příběh dovede. Postupně se dozvídáme víc a zkrátka to není kniha jen na postrašení, ale má hlubší smysl.
Závěr mě překvapil, protože jsem dočetla větu, hladově jsem skočila na další kapitolu a... ona to nebyla kapitola, ale poděkování... Jasně, asi se dá lehce domyslet, jak to vše pokračovalo a skončilo, ale i tak... Chyběla větší třešnička, větší zakončení.
Kniha je tedy výborná, ale na plný počet to u mě není. K tomu potřebuju víc, ale vlastně nedokážu říct, co přesně tomu chybělo, čtenář prostě už sám v sobě pozná, kdy je u něho kniha na 5 hvězd a kdy ne. Ještě dodám, že u mě je to něco mezi 3-4, ale ne 3,5... Tři mi přijde málo, tři a půl taky, ale čtyři zase moc. V hodnocení knih se řídím hlavně pocity a moje pocity tentokrát nejsou úplně jednoznačné.
Poznámka obsahující SPOILER:
Mně osobně se moc líbí příběhy s takovými ponaučeními, připomenutími: Všichni bychom chtěli zpět naše milované osoby, ale je to prostě něco, co nejde. Aspoň ne tak, jak bychom si to přáli. Moc se mi líbí, že se tohle poselství v příbězích dodržuje. Že je to takové nepsané pravidlo. Nelze oživit mrtvé bez následků.