Život sa so mnou pohráva přehled

16.08.2024

Hodně těžká kniha. Nemohu říct, že by se dala číst lehce nebo těžce. Musíte si zvyknout na styl vyprávění. Zkomolený jazyk (hebrejsko-srbština), který je mistrně přeložený do češtiny (všechna čest). A pak také na všechny ty postavy, z nichž Vám stejně nakonec vyjdou 4 nejdůležitější - Vera, Nina, Gili a Rafi. Ve chvíli kdy zjistíte, že vlastně čtete příběh postavený na reálném příběhu paní Evy Panić-Nahirové, o to víc Vás to pohltí. Chcete vědět víc a hlouběji. Pak strpíte i nepřehlednost vyprávění, vsuvky, výkřiky a vlastně všechny myšlenky Gili, která je vypravěčkou. Pak vám dojde, že celé vyprávění je pojato stylem filmové skriptky. Vždyť Vám skoro pořád připomíná - Gili piš všechno co vidíš, slyšíš, cítíš i to co nevidíš a neslyšíš a necítíš. A ona píše. Myslím, že to ta východní Evropa po 2. světové válce neměla lehké (počítaje do toho i ČSSR). Nelze obvinit západní země (USA, Německo, Francii, VB atd) že nás v tom nechali. Vlastně nemohli. I oni byli vyčerpaní z 6 let trvající války, hrůz a děsu. A nechtěli dopustit, aby se to strhlo znovu, ve větší síle. Protože na to tu sílu v danou chvíli neměli. Proto, je dnes (ano v roce 2024) důležité aspoň nějak pomáhat. Protože, je to tu zas. Kousek za našimi hranicemi. Proto jsou tyto Evy, Milady nebo Heliodorové důležití i dnes. Abychom nezapomněli co bylo a raz dva může zase být. Ten pocit jistoty bezpečí je tak strašně zrádný. Život si s námi opravdu zahrává.
Těžké čtení, ale stálo za to.