Zlatý věk přehled
Michal Ajvaz
Ve Zlatém věku se odhaluje Ajvazův skrytý „druhý svět" tak dalece, že se stává prakticky „prvním“. Samozřejmě zůstává ten „druhý“, od naší zdánlivé racionální reality tak odlišný svět nadále autorovým základním motivem, zde avšak opustil příšeří záhadných pražských zákoutí či fabulačně fantastickou atmosféru pražských hospod a stal se zcela svébytným, na naší realitě nezávislým prostorem kdesi na naší reálné planetě – Posledním ostrovem, na němž vzdor naší evropské či evropsko-americké racionální a pragmatické civilizaci vyvinula a udržela civilizace naprosto svobodná, stavěná na principech chaosu a destrukce všech aspektů námi vytyčené totality jazyka a logiky.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zlatý věk. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (13)
Ajvazova magie slov nejprve jako by dřímala skrytá pod příkrovem popisného líčení života obyvatel jakéhosi imaginárního ostrova. Autor zkouší potměšile čtenářovu trpělivost a teprve někde v polovině knihy nechá jakoby neochotně vstoupit na scénu Knihu, zpodobnění stvořitelského procesu, prázdnotu, z níž se živelně rodí miriády světů, bublají, přetváří se, vytvářejí rozvětvující se výhonky a znovu zanikají, a nechá nás jen krátce nahlédnout dovnitř - přesto je to pohled úchvatný a jedinečný. Pokud vás Ajvazovy fantastické světy a jejich implicitní filosofické kvality fascinují a inspirují tak jako mne, neváhejte a čtěte.
Román o nekonečnosti příběhů, o tom, že ke všemu existuje nepočitatelné množství odboček, které změní úplně vše. A z nich vedou další hypotetické odbočky. Překvapivé, nečekané. Pokud existuje něco, jako "román o životě" (fuj, to je odporná fráze) a nestálosti forem veškeré existence, tak je to tohle geniální dílo Michala Ajvaze. Autor téma zpracovává pochopitelně v naprosto metaforické rovině, kdy na sebe vrství jeden za druhým příběhy z tajemné a nikdy neuzavřené, nikdy nehotové knihy. Jediné existující (a jediné potřebné) knihy obyvatel nepojmenovaného ostrova, jehož popis v Ajvazově podání zní jako velmi magická a bizarní parafráze Morovy Utopie. Ostatně rozvětvené příběhy nejsou o nic méně bizarní, a je jich obrovské množství: ať už jde o odposlouchaný příběh, který se nakonec ukázal jen hrou představivosti způsobenou švédštinou slyšenou skrz zeď, nebo o příběh sochy z podivné gelové hmoty, plné masožravých ryb (a zrovna na tenhle příběh se vrství také mnoho dalších, například nádherný příběh krále smutně putujícího cizí zemí, dokud neobjeví dalekohled namířený na cizí planetu obývanou lidmi se zlatou kůží, ty pozoruje a tu nám začínají - jak jinak - zase příběhy obyvatel této planety). Rád bych viděl příběhovou mapu Zlatého věku - myslím, že takhle spletitou knihu nenapsal nikdo jiný, ani Ajvaz sám. Zlatý věk absolutní poctou mnohosti a nekonečnosti možností, která je vyprávěna autorovým typicky magickým a absolutně nepředvídatelným stylem. Jsem v úžasu a tleskám. Pokud někdy budete mít pocit, že život je nuda, kniha jako tahle vám může připomenout, jak nevyzpytatelné a magické místo k žití svět je.
Taky bych řekl, že ve Zlatém věku, Cestě na jih a Městech Michal Ajvaz dotáhl k naprosté dokonalosti techniku "udělejme velké dílo z množství nápadů, které jsou příliš šílené pro samostatné využití".
Související novinky (1)
Nové eknihy zdarma (květen)
05.05.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zlatý věk v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 92x |
| ve Čtenářské výzvě | 4x |
| v Doporučených | 10x |
| v Knihotéce | 38x |
| v Chystám se číst | 44x |
| v Chci si koupit | 7x |
| v dalších seznamech | 4x |
Autorovy další knížky
| 2005 |  Druhé město |
| 2011 | Lucemburská zahrada |
| 2008 |  Cesta na jih |
| 2004 | Prázdné ulice |
| 1997 | Tyrkysový orel |
Přečteno v rámci čtenářské výzvy, kdy jsem nemohl najít nic lepšího a toto dílo bylo dostupné zdarma. Celou čtvrtinu textu mi trvalo, než jsem pochopil, že tento literární zážitek bude odlišný. Jak sám autor předesílá, jedná se o cestopis o dobrodružném putování fantomatickou říší, v níž svorně vládne triumvirát Paměti, Snu a Touhy. Za sebe mohu dodat, že tak jako na popisovaném ostrově nedávalo smysl nic a zároveň všechno, je i tato kniha současně geniální i totálně děsná, a dá se buď milovat, nebo nenávidět, ale nic mezi tím. Po jazykové stránce naprosto dokonalé a moc rád bych se dožil doby, kdy budu mít na tento druh kreativně absurdní literatury více času a trpělivosti. Skvělé, originální.