Zlomený meč přehled
Poul Anderson
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35112/zlomeny-mec-35112.jpg
4
96
96
Fantasy temnější než skřetí duše Drsný svět z pera mistra žánru. Orm Silný, pátý syn Ketila Asmundssona se vypraví hledat nový domov. Na anglických březích najde hospodářství, které se mu líbí a násilím ho dobude. Matka zavražděného majitele, čarodějka, prokleje Orma i jeho rod. Když se Ormově ženě narodí syn, vymění jí ho Irmic, elfí hrabě, za dítě skřetí. Skutečného syna lidské matky odnese do Faerie – země elfů a svěří do výchovy své sestře Lee. Pojmenují ho Skafloc. Ormův zaměněný syn se jmenuje Valgard. Oba pomalu dospívají. Valgard – Podvrženec přinese Ormovi jen neštěstí a nakonec zradí celý lidský rod. Přidá se ke skřetům a svou zradu na lidech završí tím, že skřetům předá darem své dvě nevlastní sestry. Vypukne zuřivá válka mezi královstvím elfů a podzemní říší skřetů. Jedinou nadějí pro elfy je jejich lidský syn – Skafloc. Celý příběh vyvrcholí závěrečnou bitvou mezi elfy a skřety a posledním bojem mezi Skaflocem a Valgardem – Podvržencem – synem skřeta, vychovaným mezi lidmi.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1993 , Klub Julese VerneaOriginální název:
The Broken Sword, 1954
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zlomený meč. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (16)
Skandinávská sága plná vzrušení a akce od začátku až do konce. Je to jedna z knih, která mě zaujala a velice se mi na ní líbilo, že je plná detailů a nečekaných zvratů. Autor velice dobře vystihnul atmosféru a povahu všech hlavních postav. Postavy Valgarda a Skafloca jsou hodně rozdílné, ale i tak mají toho hodně společného.
Vrátit se zase o několik desítek let zpátky, šustit starým papírem, poslechnout si starý příběh.
Příběh Skafloca a Valgarda mě vzal za srdce, i když v něm byl cítit všudypřítomný chlad skrz na skrz prokvetlý osudovostí. Elfové, trollové, skřeti, trpaslíci, reálie skutečného světa, střet starých bohů s novými a mytologický ráz. Sem tam hodit očkem po Eddě.
A já jsem se zamilovala.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zlomený meč v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 128x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Doporučených | 9x |
| v Knihotéce | 115x |
| v Chystám se číst | 29x |
| v Chci si koupit | 9x |
| v dalších seznamech | 7x |
Štítky knihy
Vikingové elfové láska meč a magie války bohové jiné světy bitvy bratrovražda hrdinská fantasy
Autorovy další knížky
| 1997 |  Stráž času (9 povídek) |
| 1999 |  Tři srdce, tři lvi |
| 1993 | Zlomený meč |
| 1991 | Kosmičtí křižáci |
| 1992 | Královna vzduchu a temnot |
Ehhh....po většinu stopáže se to drželo někde na 3, ale ten konec to hodil do kytek a finální souboj by se mohl zapsat mezi nejtrapnější střety dvou bijců v dějinách fantasy.
Ale postupně, protože s touhle knihou mám hned několik celkem klíčových problémů.
Jazyk - Anderson nepíše nijak zvláštním jazykem, krom toho vlastně popisuje opakovaně to samé. Buď je prostředí hrozně úžasné, všichni krásní, všechno ve zlatě, drahokamech a drahých kovech, nebo je to hnus, velebnosti. Vzhledem ke střídání říše skřetů a elfů se vlastně tato dvě prostředí jen prohazují. Samotný projev ovšem není něco, co by mi utkvělo v hlavě a měl bych potřebu dalšího textu právě proto, že to píše on.
Postavy - jeden z klíčových kamenů úrazu. Jak Skalfoc tam Valgard jsou totální uberbijci, ovšem na obou fantasy frontách, tedy jak v boji, tak v magii. Z toho plyne kritická absence opozice a komplikací, protože kromě střetu jednoho s druhým prakticky nemají v knize konkurenci, takže je potřeba postavit jim do cesty boha, sudbu nebo ženskou. Od začátku se před nimi všichni klaní, všechno jim vlastně vychází, nikdo se jim nedokáže postavit.
Asi jedinou výjimkou je výprava Skalfoca za obrem, kdy šlo jak jemu, tak tomu druhýmu bohovi o kejhák a bylo tudíž přítomno elementární napětí.
Who cares - Přestože se v příběhu vlastně furt něco děje nebo chystá a někdo se snaží někoho zničit, utkvělo mi v hlavě strašně málo částí. A jak se na konci ukázalo, na většině z toho vlastně nejspíš nezáleželo, protože Odin potřeboval z celé soustavy jen jednu věc.
Závěr - že všechno spěje ke střetu obou podvrženců, je celkem nabíledni. Že zařvou tak trapným způsobem, který připomíná komedie Luďka Soboty a na tak malém prostoru, to jsem nečekal. Dočítal jsem to v autobuse cestou z práce a v jednu chvíli jsem málem zařval "Takhle chytáš meč, ty jelito?". Opravdu to na mě působilo tak, že autor nevěděl, jak je vlastně sejmout, takže zkombinoval hned několik vlivů, výsledek by ovšem nezahanbil ani Monty Pythony - v případě, že by si stříleli právě z fantasy prvků a postupů.