Zpěvy staré a nové Číny přehled
Bohumil Mathesius , Jaroslav Průšek , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/118695/zpevy-stare-a-nove-c-118695.jpg
4
29
29
Svazek obsahuje téměř celou žeň Mathesiových "parafrází" čínské poesie (s výjimkou obsáhlého překladu Písně o káře). Básně jsou na rozdíl od předešlého vydání (1950) uspořádány chronologicky od nejstarších výtvorů čínského básnictví někdy z 10. století před naší érou až do doby nejnovější. Rozděleny jsou do 8 period, z nichž nejlépe je dokumentována vrcholná doba čínského básnictví na dynastie Tchangů (618-906). Pro svou věrnost a básnickou dokonalost patří tato sbírka, na níž pracoval B. Mathesius po čtvrt století ke klasickým dílům české poesie. - Spolupráce na překladu a doslov Jaroslav Průšek.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zpěvy staré a nové Číny. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (6)
... Cípečkem nebe divoké husy
táhnou:
tak přetáhly děje
života.
Dívám se na ně
bez hnutí, něm.
Husy, kam letíte?
Kdopak vás zastaví,
divoké husy?
(Wang Jü-čcheng: z básně "Tu mrak dojí déšť...")
...
... Sama tak noc jak noc sedám
u toho okénka,
hlavou mi občas kmitá
taková myšlenka,
hlavou mi občas kmitne
jak záblesk lucerny:
nejsi mi občas též věrný,
miláčku nevěrný?
(Wu Čuang: z básně "Rozverná žluva...")
A ještě smutnější je báseň "Vychrtlý kůň" a plno jiných, třeba "Chmýří bodláku". Přesto ta sbírka není smutná. Je krásná.
Na lukách u řeky
Obláčků stádo teplý vítr shání,
sám toulám se u řeky lučinami.
Dí lidé: Ten se má, ten starý pán!
A nevědí: jdu k štěstí - smířen, sám.
(lidová píseň)
1 000 let stará poezie při jejímž čtení máte pocit, že ji psal současný autor.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zpěvy staré a nové Číny v seznamech
| v Přečtených | 36x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 3x |
| v Knihotéce | 30x |
| v Chystám se číst | 9x |
| v Chci si koupit | 2x |
| v dalších seznamech | 1x |
Tuto knihu mi četla babička. Verše mně nikdy moc nebraly. Ale ona mi je dovedla vysvětlit. Takže u spousty básní jsme se hodně společně nasmály. Hlavně: Lenochova píseň...V domě už není ani hrst rýže - ať jiné to hryže, já jsem moc líný...