Zvířata ve Třetí říši přehled

Problém téhle knihy spočívá v tom, že skoro není o zvířatech – a někdy ani o Třetí říši. Boria Sax bere „němé tváře“ jen jako záminku, aby mohl sám se sebou pobesedovat o úžasnosti Židů a judaismu. Třeba v kapitole o beráncích se tak neobjeví jediná skutečná ovce; a v kapitole o vlcích zase skoro chybí Třetí říše. Blahopřeji autorovi k jeho etnickému sebevědomí, ale snad by si je mohl rozvíjet někde mimo studie.

Navíc mají jeho šovinistické pasáže podobu bezvýhradné (sebe)obhajoby až (sebe)adorace. Sax – který je údajně „humanista“ a chce podporovat vědomí „sounáležitosti s přírodou“ – ochotně omlouvá, zkresluje a banalizuje jakoukoli ukrutnost, které se dopouštějí jeho soukmenovci, a to na zvířatech i na lidech (týrání drůbeže o Iom Kippur, genocidu Peršanů v biblické knize „Ester“, a hlavně košer způsob porážky – má-li náhodou někdo pochybnosti, jak strašně při něm zvíře trpí, stačí se podívat na jakékoli video na YouTube).

Kdyby kniha měla nějakou vědeckou hodnotu, takový přístup by ji snížil. Zdůrazňuji: kdyby. Kromě toho totiž s klidem cituje třeba podvržené „vzpomínky“ Mishy Defonsecové na život s vlky, protože se mu hodí, nebo se naopak vysmívá nehodícím se teoriím, které jsou přijímané a dobře podložené – vtiskování, fenozóna (u severního x jižního typu živočichů), manichejský původ dualismu atd.; přičemž například důvodem k zesměšňování Lorenzových teorií je pro něj skutečnost, že Lorenz byl členem NSDAP. A to ponechám stranou pasáže, kde Sax vypravuje děje ze Starého zákona včetně stvoření Adama, jako by skutečně proběhly. Takže věda to není.

Co to tedy je? Výlev Saxových komplexů a nenávistí (zdá se, že i ke zvířatům), sbírka konspiračních teorií a důkaz bytostného nepochopení (byť slušné formální znalosti) německé kultury. Odstavce ani věty na sebe mnohdy nenavazují. Kapitoly působí jako skladiště zajímavostí a absurdit, chybí jim vůdčí myšlenka a pokus o interprataci – kromě závěrů ve stylu „vy všichni jste zlí (skoro)nacisti/rasisti“ (včetně Darwina, Haeckela, Francise Cricka a… no prostě všichni). Poslední oddíl obhajuje zabíjení jatečních zvířat vykrvácením zaživa – s argumentem, že taková vražda má jakožto náboženský rituál „poklidnou atmosféru“.

… A pak jsem na to přišla. Tohle je totiž humoristická kniha! :) Jak jinak by autor mohl výsměšně tvrdit, že „Mauglí byl skoro nacistickým nadčlověkem“, protože v Kiplingově džungli platí řád? Nebo že práce etologa Schenkela je částečně nacistická z toho prostého důvodu, že Schenkel žil v Basileji, „což je blízko Německa“? Nebo že nacistický zákon na ochranu zvířat byl ve skutečnosti útokem na Francouze, jelikož na rozdíl od francouzského práva chránil všechna zvířata, a ne jen domácí mazlíčky?

26.02.2021

Kniha mě překvapila. Opravdu velmi zajímavé. Autor se dotýká rozličných oblastí, včetně historie (holocaust, vztah Němců k Židům v té době, z čeho byli Židé obviňováni...), na stranu druhou se dotýká tak trochu i kultury obecně a samozřejmě zvířat a jak byla různá zvířata vnímána za dob Třetí říše (a nejen za ní, autor zmiňuje i jak jsou zvířata vnímána v různých náboženstvích, především v judaismu). Bylo to dost doplňující a fakt zajímavé, doporučuji všem zájemcům o problematiku zvířat obecně a holocaustu.
Líbila se mi autorovo zmínění některých názorů, např. všechny ty kuřata a jiná zvířata, která jdou na porážku kvůli prodeji masa, zažívají rovněž holocaust, akorát v mnohonásobně vyšší míře než zažili Židé. Protože všechny ty kuřata a další, jsou držena těsně vedle sebe a nemají život, jaký by měli za normálních okolností. S tím se také pojí podobizna pekla kde se karta obrátí a zvířata se mstí lidem za to, jak se k nim chovali a tentokrát oni vaří lidi v kotlech.