A co když je to pravda?

recenze

Asi je má někdo rád... (2023) / katy238

Každý si z cest přinese nějaký ten snímek. Mnozí i z cesty na toaletu, ale to už je jiná diagnóza. Více či méně povedené snímky schraňuje většinově v digitální podobě a většinově se k nim málokdy vrátí. Daň doby, kdy se zážitky přetaví do pěny dnů a ta odpluje.

Ruku na srdce, mnohé takové snímky je škoda nechat shnít mezi bity. Povedené, trefné, vypovídající. Ale pokud nechcete vypadat jako protivná tetička z americké komedie vniklé v osmdesátých letech minulého století, která se snaží unudit svou rodinu diaprojektorem a diapozitivy z dovolené na Floridě, musíte přemýšlet nad formou prezentace.

Kdo nezná ty dva pojmy v předchozím odstavci, najděte si je, fakt zajímavá věcička, byť její vlastnictví už mnoho bonusů dnes nepřináší. (Ano, máme ji.)

A když se spojí vynikající fotograf se skvělým básníkem, najednou existuje forma, která vystupuje nade všechny způsoby. Jiří Chodil a Mauser de Vader dokázali spojením svých umů dosáhnout nevídaného efektu v malé knížečce, která spojuje nádheru ze světa fotografie i básní. Každý snímek získal příběh a slovní ilustraci a na každé straně otevírá nevídané možnosti čtenáři, který tak náhle nezírá jen do Francie či Albánie, ale vidí mnohem dále, až do duše jednotlivých zachycených objektů.

Je důležité vědět, jak autor zmiňuje i v předmluvě, že fotografie nevznikaly jako zamýšlená kompozice, ale zachycení setkání náhodného na ulicích. Lidé na nich nemají konkrétní jména ani účel, jsou to prostě jen lidé, kteří prošli zrovna životem i objektivem fotografa a náhle zmizeli pryč. Nelehkého úkolu přiřadit jim příběh se však básník zhostil dokonale a náhle tančí postavy na fotografiích v rytmu slov i myšlenek. Sice je jen málo pravděpodobné, že by příběhy vystihovaly aktuální situace osob na snímcích, to však v ničem neubírá souboru v malé knížečce na přitažlivosti.

Jamile necháte oči tančit v rytmu tanga napříč knihou ve zpěvu jednotlivých příběhů, náhle zjistíte, že se Vám vůbec nechce opustit parket. Letíte cestou i časem a broukáte si s nimi. Je to nádherné, je to ulevující a bude se Vám chtít vykřiknout. Pokud navíc některá ze zachycených míst znáte (v tom Vám pomůže jmenný rejstřík míst u jednotlivých snímků na konci knížky), budete překvapeni úhlem pohledu, jaký se Vám nabídne.

Knih poezie není dnes málo, a i když každá je jiná a každá svým způsobem krásná, není ovšem snadné najít nějakou, co se vymyká tak, že si ji zapamatujete a uvědomujete i po jejím přečtení. Asi je má někdo rád však mezi takové patří, protože spojení vizuální stránky a příběhů zasahuje až do osobní roviny a je velmi pravděpodobné, že Vás některý z nabízených mikro příběhů osloví skutečně na osobní úrovni.

Protože každý z těch příběhů se mohl stát a mohl se stát i právě Vám. Jakkoliv rozum jasně říká, že to není možné u zpětné kompozice, ten pocit se nabízí.

Pouze doplním, že fotografie jsou bez výjimky černobílé a příběhy jsou psány volným veršem. Většinou jeden příběh ilustruje jednu fotografii, mnohde je však vztaženo ke slovům i více fotografií. Kniha je rozdělena po stránkách a nepřehlcuje čtenáře. Je možné ji číst postupně nebo i chaoticky na přeskáčku, jak to každému čtenáři vyhovuje.

Malá útlá knížečka je volbou každého čtenáře. Nevyšla v žádné oficiální distribuci a byla dostupná pouze v rámci benefiční akce na podporu organizací pomáhajícím obětem domácího a sexualizovaného násilí. Cesta k ní se tedy může jevit jako složitější, ovšem není nemožná. A jakákoliv snaha ji získat se bohatě vyplatí.

Trávit s ní čas je totiž jako nechat si ovanout tvář mořským větrem za svitu zapadajícího slunce. A to nezapomenete.

Neznámé Nové horizonty Jsou zlomkem Snů Které si už Nepamatujeme více

Komentáře (0)