Ale ty neumřeš, budeš žít dál. Jen v jiném stavu. A na více místech.

recenze

Bez šance (2016) 4 z 5

/ Thanyss

Dystopie je zcela nepopiratelně jedním z mých nejoblíbenějších žánrů, přesto se přiznám, že v případě Unwind jsem poměrně dlouho váhala a zpočátku jsem tenhle příběh chtěla nechat běžet dál bez mého většího zájmu. Důvod? Dětští a „teen“ hrdinové. Co naplat, tahle léta už mám nenávratně za sebou, proto jsem se bála, že Bez šance u mě tu šanci mít taky nebude. Jenže zasáhla vyšší moc, literární božstvo, osud, karma nebo jednoduše pitomá náhoda a Unwind: Bez šance se ocitl u mě doma…

Ať už za to vděčím čemukoli, jsem ráda, že se mi dílo pana Shustermana dostalo do rukou. Faktem je, že tu žlutou placku s nápisem bestseller si právem zaslouží.

Takže fajn, jdeme trošku rozpitvat ten děj. A taky hrdiny. Máme samozřejmě blíže časově nespecifikovanou budoucnost, která se až na jeden zásadní detail prakticky nijak neliší od té naší současnosti. Jak už to tak bývá, proběhla nějaká válka, lidé se vzájemně zabíjeli, ovšem nutno podotknout, že tentokrát se lidstvo nevyhladilo až na pár šťastně nešťastných výjimek a ani přitom nezdemolovalo celou planetu a neudělali z ní neobyvatelný kus šutru nebo jaderné pouště. Tím hlavním rozdílem je Zákon o životě. Zní to hezky, že? Minimálně do doby, kdy se dozvíte, co to znamená.

Každé dítě má právo na život a to od svého narození až do věku třinácti let. Během této doby by mělo přesvědčit své milované rodiče, že jeho život má cenu. Po uplynutí ochranné lhůty se totiž dospělí mohou rozhodnout, zda svou ratolest vychovají až do plnoletosti anebo jej pošlou na zpětný potrat. Vlastně pardon, na rozpojení. Tento státem legalizovaný a společností tolerovaný proces vlastně ani není vraždou jako takovou. Dítě přeci žije dál, jen v jiné formě. Každá jeho část najde své uplatnění u někoho jiného. Pokaždé se najde někdo, kdo potřebuje novou krev, ruku, nohu či část mozku. Nezletilci tedy po svém rozpojení slouží ku prospěchu zbývajícího obyvatelstva. Nádhera.

Všechno jde jako na drátkách, mašinerie rozpojování jede na plné obrátky, ale o čem by to bylo, kdyby se nenašly jisté součástky, které to dobře promazané soukolí poněkud zadřou. Nesourodá trojice Connora, Risy a Leva se dá dohromady zcela náhodně a spojuje je jediné – jsou určeni k rozpojení. Každý pochází z jiné sociální vrstvy, každý je určen k rozpojení z jiného důvodu, každý je jinak starý, přesto jejich jedinou nadějí je zůstat pohromadě. Ve všech smyslech.

Málokdy se mi stává, že by mě kniha chytila hned na prvních stranách, tady se to ovšem beze zbytku povedlo. Žádné dlouhé okolkování a ometání, hezky rychle na věc a hlavně nepolevovat v tempu. Čtenář je vcelku úspěšně udržován v permanentním napětí, což má za následek i to, že si v tom fofru kolikrát ani nestačí uvědomit díry v motivaci hlavních hrdinů i to, jak kostrbatě u některých působí jejich přerod v novou osobnost. Ano, mohla bych rýpat a hnípat, ale víte co? Mně se nechce. Bez šance má své mouchy, ale úspěšně je balí do pavučiny chytlavého příběhu a občasnou nelogičnost utluče silnými momenty a adrenalinem.

Co pro mě osobně tvoří vrchol příběhu, není překvapivě závěrečná gradace děje, ale těch několik stran, kterých jsem se bála, že přijdou a zároveň jsem se strachovala, že mi nebude dovoleno to spatřit. Mluvím o samotném rozpojení. Bezesporu nejsilnější část. Mé masochistické já dostalo, čeho si žádalo. Bolestivý, ale svým zvrhlým způsobem zároveň úžasný zážitek.

Unwind: Bez šance rozhodně nezapadne mezi ostatní dystopie a přestože se na první pohled tváří jako další z řady young adult románů, není tomu tak. Connor, Risa i Lev si kráčí svou cestou ve světě, který se rozhodl, že nejsou dost dobří, aby dál existovali jako celek. Protože co je horší – zemřít nebo být rozpojen? Znáte odpověď?

I přes své chyby se jedná o velmi povedenou knihu a jsem ráda, že si našla své místo u mě v knihovně.

--- „Právě jsme zavedli katetry do tvé krkavice a hrdelní žíly,“ vysvětlí sestra. „Tvá krev je nahrazována umělým roztokem bohatým na kyslík.“
„Pravou krev posíláme přímo do krevní banky,“ řekne asistent u jeho nohou. „Ani kapka nepřijde nazmar. Věř tomu, že zachráníš životy!“
„Roztok s kyslíkem obsahuje také anestetikum, které umrtví receptory bolesti.“ Sestra ho poplácá po ruce. „Budeš při plném vědomí, ale nebudeš vůbec nic cítit.“
Roland už vnímá, jak ztrácí cit v končetinách. Namáhavě polkne. „Nenávidím to. Nenávidím vás. Všechny vás nenávidím.“
„Chápu.“ ---

Bez šance Neal Shusterman

Fascinující a temná dystopie ze světa, kde společnost zavedla nový zákon: Každé dítě má právo na život od chvíle početí až do věku třinácti let. Mezi třinácti a osmnácti je ale na rodičích, jestli ho vychovají až do dospělosti, an... více