Beztak si to zasloužili

recenze

Vzdává se svého ručníku a pomalu kráčí k díře v ledu. Nečeká, že by se někdo objevil, užívá si okamžiku klidu a noří se do chladné vody. Po chvíli chce vylézt zpátky, ale už se jí to nepodaří. Prsty končí na ledu a ona…

Drsný začátek, který v sobě ale skrývá jedinečnost protikladů života. Román dvojice Kerstin Signe Danielssonové a Romana Voosena si nebere servítky a popisuje realitu tak, jak ji cítí. Není to přímo kruté, přesto to k tomu nemá daleko. A člověka tak vyprávění mrazí na každém kroku, což od thrillerů ze severu být musí. Přináší to ale něco nového?

Zajisté! Dva ženské pohledy na případ, ze kterého se vyklube mnohonásobně více, než se zprvu všichni domnívali. Osobní problémy a starosti musí stranou, přesto stihnou zamotat jednotlivými charaktery v celém vyšetřovacím týmu, se kterým se podrobně poznáme. Psychologie postav se tak dostává znovu na vrchol spisovatelských cílů, přesto ani hlavní dějová linka nestačí nepokulhávat.

Nečekejte ale, že by vám z některých pasáží bylo na omdlení. Autoři se snaží pomocí dobře zvoleného jazyka jen naznačit, co špatného se kolem vás děje. Což kvituji, protože ne vždycky má člověk chuť číst o těch nejhrůznějších věcech, které se na severu naší civilizace dějí.

*
Kolegové v uniformách úzkou, příkrou cestu uzavřela. Modrobílá záborová páska bzučela ve větru. O několik metrů dál leželo na zemi kolo. Horské kolo. Pak si Stina všimla nehybného muže. S tělem něco nebylo v pořádku. Shledávala na něm cosi nepřirozeného, jak tam tak leželo celé pokroucené; hlava, ruka a noha v podivných úhlech. Sníh kolem mrtvého byl zbarvený do ruda. Mladá vyšetřovatelka přistoupila blíž. Teď to viděla. Konečně pochopila. Mužova hlava byla v podstatě oddělená od těla, paže a noha vypadaly jako zlomené.
„Dobrotivé nebe,“ zašeptala Nyströmová. Delgado si položil ruku na ústa. Pak si Stina všimla drátu, který byl o několik metrů dál natažený přes cestu mezi dvěma stromy…
*

Páté líčení této dvojice zase neomrzí! Ačkoliv nám venku stále více přituhuje, určitě vás to o mnoho více nezchladí. Vraždy, vnitřní boj jednotlivých postav o to, aby si jich někdo vážil, vůbec si jich všiml a pochopil je, aby byli spokojení, ale něco stojí; ale také krátké a výstižné kapitoly, které neplýtvají ani jedním slovem navíc…to je Bez listování!

Pod ledovou krustou jezera Toftasjön je nalezeno brutálně zohavené ženské tělo padesátileté kariéristky s konexemi na växjoské radnici. Tým vyšetřovatelů kolem Ingrid Nyströmové a Stiny Forssové rozjíždí pátrání na plné obrátky. více

Komentáře (0)