Brány domů

recenze

Každé srdce je bránou (2020) / Kikina182

Děti mizely vždycky. Rodiče si mysleli, že se jen zatoulaly a možná to tak skutečně bylo. Až na to, že se zatoulaly do cizích světů. Náhodnými dveřmi, králičími norami, kmeny stromů… Způsobů, jak se děti mohly dostat do světů Logiky nebo Nesmyslu je opravdu hodně. Někteří tam zůstaly, ale jiní se vrátily.

Jenže děti, které se vrátily do našeho světa, už zkrátka nedokázaly žít normální život, nedokázaly náš svět považovat za domov. Chtěly jen zpátky. Jenže nikdo, kdo nebyl v jiném světě, to nedokázal pochopit. Naštěstí Eleonor vede školu právě pro takové děti, aby jim pomohla přizpůsobit se zdejšímu světu.

Nejnovější studentkou je Nancy, která si je jistá, že jednou najde cestu zpátky domů. A možná to tak skutečně bude. Ale teď se musí vypořádat s reálným světem, se školou které ani v nejmenším nerozumí a tragédií, která se vyskytne skoro současně s jejím příjezdem. A to přece nemůže být náhoda. Nebo může?

Příběh je vyprávěn v er-formě, což je rozhodně dobře, jelikož kniha vypráví příběh hned několika lidí a není to tak, že by se části příběhů jednotlivých aktérů střídaly po kapitolách, ale střídají se v rámci jedné kapitoly, po několika odstavcích.

Psaní ve třetí osobě je tedy rozhodně skvělá volba pro tento způsob vyprávění. I když osobně mi tenhle styl rozhodně nepřijde ideální. Nejde o to, že se kniha nezaměřuje na jeden příběh, ale ten přechod je neskutečně nepřirozený. Autorka skáče sem a tam, což na mě při čtení působilo lehce matoucím dojmem.

Příběh samotný autorka pojala opravdu zajímavě. V podstatě se prostřednictvím něj snaží ukázat, že je víc světů než Říše divů a Narnie, které by stálo za to prozkoumat, ale především ukazuje to, jak může mít tahle návštěva cizích říší dopad na lidi. Tenhle nápad se mi neskutečně líbí a jsem ráda, že se ho někdo pokusil zpracovat.

Problém ovšem je, jak ho autorka zpracovala. Přijde mi, jako kdyby se světy i dobrodružstvím jednotlivých postav zabývala jen okrajově a soustředila se na úplně jinou zápletku. Ta byla sice zajímavá, ale byla jen malou částí příběhu. A ten zbytek autorka zkrátka nedokázala rozepsat.

Což mě neuvěřitelně mrzí, protože, kdyby se nad tím autorka skutečně zamyslela, možná přidala dalších sto stran, a všechno vysvětlila, mohla by z toho být opravdu úžasná kniha. Tohle mi ale přijde jen jako nějaké poznámky k něčemu většímu. Zajímavé, ale bohužel nedotáhnuté a popravdě to vyvolává víc otázek než odpovědí.

S tím souvisí i postavy. Tím, že autorka nepopsala jejich dobrodružství nějak do hloubky, se v podstatě vzdala možnosti popsat do hloubky i postavy, ukázat čtenářům, co je vytvořilo. Objasnit jejich chování. Takhle se v knize bohužel objevily jen povrchové charakterní rysy, které mi o postavách neřekly v podstatě skoro nic.

Na jednu stranu se mi kniha Každé srdce je bránou líbila, přeci jen se jedná o opravdu originální a zajímavý námět. Ale zpracování je za mě zkrátka nedostačující, což mi je neskutečně líto. Tohle by mohl být úžasný příběh, ale takhle je to bohužel jen průměr.

Ovšem i tak mě zajímá, jak to celé bude pokračovat, obzvlášť proto, že podle anotace druhého dílu by to snad už mělo být ucelenější a víc rozepsané. Tak snad je tohle jen takový nevydařený začátek a další knihy už budou jen lepší.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - CooBoo.

Děti za správných podmínek vždycky mizely: proklouzly stínem pod postelí nebo šatníkem, propadly se králičí norou a vynořily se jinde. Ale kouzelné světy nemají pro ty, co se už nehodí, pochopení. Nancy se kdysi zatoulala, ale teď... více

Komentáře (0)