• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Seanan McGuire

Každé srdce je bránou

„Ze začátku jsem vůbec netušila, co od knihy očekávat a trošku se bála kvůli ne moc pozitivním recenzím, ale nakonec mě příběh velmi mile překvapil. Celé to bylo tak zvláštně napsané a divné, ale v tom dobrém slova smyslu. Čekala jsem jen, že se víc dozvím o těch jednotlivých světech. Jelikož je kniha celkem krátká, tak není úplně prostor pro propracovaný děj nebo postavy. Nancy i ostatní postavy byly sympatické. Detektivní zápletka byla zajímavá, i když vraha jsem odhadla dobře. Konec byl trošku uspěchaný.“... celý text
— ElessaRiverbow

---

Každé srdce je bránou

„Tahle kniha je vážně obrovská divnost, což by nutně nemuselo být na škodu, kdyby příběh dostal trošku víc prostoru. Tak promrhaný potenciál jsem už dlouho nečetla. Svět, ve kterém je možné se skrytými dveřmi dostat někam jinam, někam, kde se cítíte jako doma, protože je to místo jak šité na míru vaší osobnosti. Ale ty jiné světy maj drsná pravidla a můžete výt vyhozeni zpět. A zařadit se zpět do této společnosti je těžké a někdy i nemožné. Jenže o celém světě se vlastně nedozvíte o nic víc, než jsem napsala v těch třech větách. Ale kdybyste chtěli sázet na postavy, opět tvrdě narazíte, protože se klouže jen po povrchu toho jací jsou a jak moc prožívají to, že nemůžou být „doma“. I když se malé odchylky mezi charaktery našli, přeci jen když žijete mezi kostlivci nebo upíry, tak je to prostředí hodně jiné, než běhání po duze s jednorožci, ve výsledku se všechny postavy plácají na tom samém – smutek a zoufalství ze života v našem světě a neustálé hledání dveří. Detektivní zápletka by byla fajn, kdyby se nevyřešila tím, že se padouch bude potřebovat vlastně pochlubit a přesvědčit ostatní, že jeho činy jsou správné dřív, než ho vůbec chytí a než se vůbec rozjede nějaké pátrání a shromažďování důkazů. Další věc, co za mě skřípala, tak jsou hodně zvláštní rozhovory, které na mě působili nepřirozeně a kostrbatě, jako by se jimi autorka snažila ukázat, že je naprosto normální se bavit o čemkoliv. Což možná je, ale pozadí těch rozhovorů nemělo úplně kontext. Plusem není ani délka knihy, protože mít tak o sto víc, které by byli využity na prostředí nebo charaktery, hned by se kniha měla šanci dostat na nadprůměr v hodnocení. Takhle, jak je, je to opravdu dost o ničem.“... celý text
— Vjeerus

---

Každé srdce je bránou

„Děti se občas úplně nevědomky ztratí, vlastně se dostanou do úplně jiných světů, kde pochopí svou vlastní podstatu. Když se ale vrátí zpět “domů, jsou jiné, poznamenané, pro rodiče a okolí dost často nemocné. Proto se rodiče uchylují k tomu, že pošlou své děti pryč. Do “internátní školy určené přímo pro tyto děti. Stejně tak se to stane i Nancy. Ocitá se v Domově pro nezvladatelné děti slečny Westové a teprve s jejím příchodem se začínají dít věci.. Uff, co tohle jako bylo? Ani po dočtení nechápu, co to vlastně mělo znamenat. Ještě, že ta kniha byla fakt krátká a nestrávila jsem s ní více jak dva dny. Absolutně nepochopitelný a nevysvětlený svět, nesympatické postavy, rádoby vtipné, mluvící úplně z cesty, “achající hlavní hrdinka. Pomoc! Maličko prozradím, že se v příběhu objevovaly i vraždy, naštěstí jsem alespoň toho pachatele neuhodla a byla alespoň trochu překvapená. Tohle je jedním slovem fantasmagorie a absolutně nestála za můj čas, pardon. V zahraničí má snad kniha i pokračování, možná se tam člověk dozví víc, ale mně stačilo. Děkuji. Nedoporučuji, asi nikomu..“... celý text
— lucisa.n

---

---

Každé srdce je bránou

„Kniha se mi četla moc dobře. Autorčin styl psaní a vyprávění byl úžasný a stejně jako celý příběh.“
— Ran

---

Ragnarok za polovic

„Padla jsem na určitou zvláštnost. Česká nakladatelství s oblibou vrhnou na trh jednu (či tři) knihy ze sérií této autorky, aby jejich vydávání utnuli a na čtenáře vyplázli jazyk. Ne že by mě to v tomto odvětví bůhvíjak překvapovalo. U série InCryptid máme ještě klikajznu, že osud Verity byl uzavřen a Alex, při vší úctě, neměl zdaleka takový potenciál. Jsem víc zvědavá na osudy Sarah a Artieho nebo třeba Antimony, ale to bych chtěla moc. Jinak konkrétně tento díl mě neuchvátil, hodně se to vleklo a do čtení jsem se musela nutit. Kdybych děj knihy vyprávěla, zjistila bych, že je vlastně svižný a napínavý. Jenže při vlastním čtení jsem měla celou dobu úporný pocit neuvěřitelnosti, a ne, netýká se fantasy kulis. Přesněji řečeno opravdu dobří autoři dokážou i s paranormálními okolnostmi přesvědčit čtenáře, že se to děje. Tady jsem ale pořád cítila pachuť umělé hmoty. Alex byl sympaťák, ale scházel mu švih i charisma. Se Shelby jsem měla vyloženě problém, nevěřila jsem jí ani pozdravení a tudíž mě v důsledku konec překvapil. Pak mi začalo neúnosně vadit množství kryptidů v běžné společnosti. Tak častý jev podle mého nelze v dnešní době spolehlivě utajit. Například celé rozsáhlé oblasti obývané gorgonami, které nelze najít na mapách google? Jako vážně? Gorgony v běžném zaměstnaneckém poměru? A tak podobně. New York je celý pošahaný, tam určitě žije drak v kanalizaci, ale Ohio mě nepřesvědčilo. A pak už mi začaly haprovat i logické nesrovnalosti, kdy jedna z hlavních postav o padouchovi od začátku věděla a zároveň mohla dost logicky tušit, kdo je pachatelem zločinů. Divoce překvapivé zvraty na konci nemám ráda, protože většinou rozbourají logickou stavbu předchozího příběhu, což se stalo i v tomto případě. Takže spousta popisných situací, řetězec divokých akcí, který neměl logickou soudržnost, neuvěřitelnost jedné z hlavních postav a nanicovatost té úplně hlavní (plus samozřejmě nedořešení příběhové linie, která mě zajímá), výsledek slabé za tři.“... celý text
— SBH